V pátek v noci jsme vyráželi na dalekou cestu na sever. Tonda byl z informace, že pojedeme celou noc autem, naprosto unesen. Děti usínají někde za Prahou, jedeme temnou nocí směr Ústí n. L., Drážďany, Lipsko, Magdeburg, Hannover, Hamburk, Dánsko. Děti celkem spí, střídáme se po dvou hodinách a nad ránem snídáme první dánské benzínky. Jako všude v Dánsku tu jsou piknikové stoly, koukáme na rybník, kopeme s balónem, Hanička se věnuje nočníku a my ladíme s druhou posádkou, která je nám v patách, další postup.
Jernebahnmuseum
Přístup do domu máme až ve čtyři odpoledne, tak volíme Železniční muzeum v Odense. Trefa do černého, Tonda je v extázi. Skoro do všech mašin a vagónů se dá jít, muzeem jezdí minivláček, v moderní lokomotivě se dá vlézt do kabiny řidiče, kde za oknem promítají cestu z pohledu strojvedoucího, venku desetiminutová projížďka historickým vlakem, ukázka, jak funguje točna, expozice o trajektech převážejících vlaky s dovopravdickýmm točícím kormidlem a v bufetu obrovské stoly s dřevěnou a lego- vláčkodráhou. Bez problémů jsme tam strávili 4 hodiny. Toto muzeum by měli navštívit pracovníci pražského Technického muzea, kteří obrovskou rekonstrukcí dokázali vytvořit stejně sterilní a mrtvou expozici, jako tam byla dříve.
Trelleborg
Staré vikingské hradiště. Expozice o archeologických nálezech doplněná o jednoduché výtvarné aktivity pro děti a o stojan s vikingským oblečením k vyzkoušení. Vč. drátěné košile, štítu a helmy. Investice minimální, děti rabují stojan, perou se o helmu a štít, malujou a my si můžeme prohlídnout muzeum. Venku je replika tradičního hromadného domu a dalších chatrčí, všude se dá jít dovnitř. Kruhový val, uvnitř betonem naznačené půdorysy jednotlivých staveb osady. Bufet, ale také všudypřítomné piknikové stoly pro posezení nad vlastní svačinou. Děti si můžou vyzdobit vlastní štít. Vstup zdarma. Přemítám nad mými oblíbenými skanzeny v Čechách a napadá mě tak akorát „achjo“.
Louisiana
Slavná galerie evropského významu. Na první pohled peklo – zaparkovat není kde, Míša nás vysazuje před vchodem a odjíždí zaparkovat na vzdálenější parkoviště. Je po dešti, mokro, pošmourno, u vstupu fronta, sem tam se přihrne zájezd. In the middle of nowhere nudný secesní zámeček uprostřed dvorku obrostlém břečťanem. Je ošklivo, co chvíli se spustí déšť a všichni měli ten skvělý nápad strávit takový den v galerii. Já se půjdu podívat dovnitř, to je jasný, Míšu umění zrovna nebere, takže má na triku děti, ale co s nimi? Jsem otrávená. Platíme za dva dospělé, uložíme si věci do skříněk a najednou střih..., před námi se otvírá naprosto nevídaný prostor. Prosklené chodby s průhledy do zahrady, z nich vybíhají výstavní prostory. Jedna část je celá věnovaná dětem, tři patra malování, stavebnic, keramiky a dalších výtvarných záležitostí. K tomu samozřejmě kavárna a obrovská zahrada s výhledy na moře a do Švédska. Pro umělce amatéry jsou k dispozici podsedáky, tužky a skicáky, opravdu jich v zahradě několik potkáváme. Překvapilo mě, že Louisiana nemá stálou expozici, ale výstava Emila Noldeho i venkovní sochy a instalace se mi líbily moc. Rozhodně se návštěva galerie vyplatí i pro umělecké analfabety – je to úžasný prostor, krásné prostředí, kde se dá v pohodě strávit celý den. I s dětmi.
Vikingské muzeum v Roskilde
Přijíždíme bohužel půl hodiny před zavíračkou (zavírají v pět, což nás poněkud zaskočilo, třeba Louisiana má otevřeno do 22 h), paní pokladní nás tedy zadarmo pustí alespoň do otevřeného venkovního areálu. Prohlížíme si repliky vikingských lodí, pouštíme si po vodě malé lodičky, lezeme do lodí. Pro našince zvláštní zkušenost – je stanoveno, do kterých lodí se nesmí, ostatní jsou přístupné po žebříku. U nás by to bylo opačně, chvíli nám trvá tohle pochopit. Dále jsou v muzeu k vidění (a samozřejmě osahání) různé fáze výroby lodí, dělníkům se ze schůdků můžete dívat pod ruce. Jako doprovodný program si můžete zaplatit projížďku na lodi, kde sami veslujete z přístavu, potom se dokonce vztyčí plachta. Na louce u muzea byla zase možnost si zkusit za pomoci lan a instruktáže vztyčit stěžeň. Jestli se sem ještě vrátíme, tak to snad stihneme i s vnitřní expozicí.
Bisserup
Nadcházející dny se věnujeme povětšinou zevlingu. Bisserup je díra obec na jižním pobřeží ostrova Sjaeland (to je ten, na kterém leží Kodaň). My máme ubytování v „lufťácké“ části – taková chatová osada, ale u moře. Domek je vybavený vším potřebným vč. fotbalové branky a zahradního domku, který obsahuje další nezbytnosti – balony, různé pálky, vodní boardy, kroket, nafukovací člun, dva bicykly a gril. Nedaleko domu je krásné lesní hřiště, kde se potkáváme i s místní lesní školkou (je asi 20 stupňů, fouká, ale malí Vikingové se chystají koupat do moře). Dále obec nabízí stánek se zmrzlinou, rybí restauraci, přístav, 2x týdně prodej čerstvých ryb, samoobsluhu. Vše v dosahu pěšího výletu s dětmi na odrážedlech nebo na kole. Hodně fouká, není moc teplo, ale mně ke štěstí stačí si v moři cachtat nohy, koukat na ně a prostě tam být.
Kodaň
Největší výlet. V Kodani si půjčujeme jedno normální a jedno „family kolo“ – tedy kolo s vozíkem na děti, a vyrážíme na obhlídku města. Kodaň je město cyklistům zaslíbené, ale provoz je pro našince jen těžko představitelný. Kolo je tam prostě dopravní prostředek, nikoli pomůcka pro sport nebo rekreaci, a potkáváme kola a cyklisty všeho druhu. Nejvíc se mi líbí elegantní dámy všeho věku v sukních, často i na podpatcích. Děti se tu vozí ve vozíku, na sedačce vpředu i vzadu, na závěsném „polokole“, některá kola mají vpředu „lavici“ na svezení pasažéra („nechceš někam hodit?“), naprosto běžná jsou cargokola. Podmínky skvělé – oddělené cyklostezky, vlastní semafory, jízdní pruhy, ale když se na zelenou spustil cyklodav napříč křižovatkou, měla jsem málem závrať. Člověk si musí trochu zvyknout na ten provoz a být v Kodani chodcem asi není úplně jednoduché. Např. kola na chodníku parkují úplně všude, protože stojanů je sice spousta, ale stále to nestačí. Na druhou stranu je tam hodně míst pouze pro pěší – pěší zóny v centru, ale třeba na kole nesmíte ani do většiny parků. Pro našince naprosto nepochopitelné, ale při kodaňském provozu nutné. Prostě chodci a cyklisti jsou dvě skupiny s odlišnými potřebami, tady už to pochopili.
Projeli jsme si centrum, které mě nijak zvlášť nezaujalo – příjemné, ale připadalo mi zaměnitelné s kterýmkoli jiným městem např. na severu Německa. Vylezli jsme si na Kruhovou věž, odkud jsme měli celou Kodaň jak na dlani, což naprosto stačilo. Naložili jsme děti a jeli k přístavům a podél kanálů projeli moderní čtvrti. A to je teprve TA Kodaň. Kavárny, bary, galerie, hřiště pro děti i dospělé, zajímavá architektura (knihovna, opera) a skvělá moderní infrastruktura pro cyklisty a pěší. Mít více času a méně dětí, sednu si do kavárny nebo na drink a jen tak zevlím po lidech. Tak někdy příště.
Domů
Zpátky se vydáváme na poledne, před druhou nám jede trajekt. A pak už jen dálnice a po půlnoci doma.
Shrnuto, podtrženo
Dánsko s dětmi nemá chybu, zcela vážně uvažujeme, že bychom si to za pár let zopakovali. Exkurzi do dánských kulturních, vzdělávacích a památkových institucí bych doporučila všem zaměstnancům českých muzeí, galerií a památek. (A po návratu bych jim svěřila své děti a poslala je třeba do Technického muzea nebo někam na prohlídku hradu). Zatímco česká muzea a památky by šlo chrakterizovat cedulkou "neshat", v Dánsku je to přesně naopak. Dánsko s dětmi bylo úžasné a frustrující zároveň. Na druhou stranu jsem v dánských vesničkách nenarazila na veřejné hřiště, zatímco skluzavku a pískoviště najdete u nás na návsi kdejaké vísky. A veřejné hřiště, které jsme natrefili v Kodani, bylo velmi designové a takové celkově velmi..., no, jak to jenom..., prostě bezpečné. Rozuměj, nic moc se tam dělat nedalo. Tak přeci jen se něco najde.
Ale bylo to úžasné.
25.8.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 29.3.2019. Počet zobrazení: 4596
