Mám ráda festivaly a přála bych si, aby se to líbilo i dětem. A pak se ve mě sváří touha děti "evangelizovat", tedy brát je na různé kulturní akce ovšem s rizikem značnou prvaděpodobností, že je to nebude bavit a otráví to i mě. Nebo jít bez dětí a užít si to, aniž bych řešila, že je to neba, chtějí domů, příp. kde zas lítaj. Na Cibulce se chystá velkolepé nové využití usedlosti a Nadace rodiny Vlčkových pěkně pracuje s komunitou, a tak v sobotu ohlásili mini festival Cibulka Open.
Byl tam celý kopec, spousta známých a spolužáků, občerstvení prodávali místní Řekové a food truck "naší" restaurace U Tenisu, děti poletovaly s kamarády, svítilo slunce a bylo to opravdu jak na letním fesťáku. Shodli jsme se, že nám ten covid pořád trochu sedí za krkem, protože jsme měli pocit, že tohle jsme zažili naposled někdy v druhohorách. Když pak děti začaly prudit, že je to tam neba, tak jsme je prostě poslali domů! Totiž Tondu s Olinkou. Hanička se držela gangu holčiček a jen občas se mihla statkem. Kouzelné!
Překvapivě moc jsem si užila Xaviera Baumaxu, Vanua2 byli taková poprocková klasika, ale na open air po setmění naprosto super, šlapalo jim to hezky. V půl deváté volal Tonda, že Olinka už se doma trochu bojí, tak jsme ve tmě našli Haničku a vyrazili jsme domů. Prostě "žít Košíře" v krystalické podobě. Byl to malý místní festiválek - na jednu stranu sousedsky milý, ale zároveň akce měla grády a po všech těch lockdownech a karanténách jsem si připadala málem jak na Glastonbury.
6.10.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 22.12.2021. Počet zobrazení: 751
