Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Cibulka

13.6.2021

Usedlost Cibulka. Magické místo mého dětství a dospívání. Chodily jsme sem s H. žvanit na věž, do Čínského pavilonu i jsme prolézaly ruiny statku, dokud to šlo. Z pravidelných dětsko-dospěláckých večírků tehdejší party jsme se s kumpány pravidelně utrhli a s lahví jsme bloumali ztemělým lesoparkem. V devadesátkách se tu odehrálo pár ročníků festiválku "Rock pro Zelený tulipán", který pořádalo tehdy ikonické nakladatelství Maťa. Hrávali mimo jiné Psí vojáci a my jsme na koncert lezly přes zeď.

Cibulku pak koupil majitel ÚAMK, bránu zavřel, okna zatloukl a byl konec. Cibulka dál chátrala, slavná věžní báň rezla. Na pár let ji ještě se souhlasem majitele osídlili squateři, uspořádali i pár rodinných odpolední, sem tam technoparty a v roce 2015 i tuto existenci na popud majitele ukončil zásah težkooděnců. Ze střech zahradních altánků vlály cáry modrého igelitu, v zahradě stál vrak žlutého ÚAMK kamionu, dvůr zarůstal a kopcem se nesly zvěsti o hotelu a domu pro seniory střídané sliby Prahy 5 usedlost odkoupit. Nedělo se ale nic. Až letos na jaře jako blesk z čistého nebe odvysílala Česká televize reportáž, že manželé Vlčkovi založili nadaci pro vybudování dětského hospice a za tímto účelem Cibulku koupili.

Sama jsem tu reportáž oplakala. Vzhledem ke stavu usedlosti už by mi bylo celkem jedno, co se na Cibulce bude dít, stačí, když ji nenechají spadnout. A tenhle záměr je navrch prostě krásný. Celý kopec byl z té zprávy na nohou, většina mého okolí projevovala čiré nadšení. V červnu potom přišla zpráva, že se chystá den otevřených dveří a týden před tím mohou dobrovolníci přijít pomoct usedlost připravit. Rozuměj pomoct posekat, shrabat a odtahat největší bordel. Na den otevřených dveří, jsme věděli, že tu nebudeme, ale měla jsem velkou potřebu u toho být. Děti byly s B&D ve Zvíroticích, nebylo co řešit. Čapli jsme dle zadání hrábě a vidle, pracovní rukavice a šli jsme. Atmosféra byla zcela výjimečná, bylo nás tak akorát, abychom se vzájemně nepletli, a přitom byla práce asi za 2,5 h hotová. Měli jsme naprosto výjimečnou možnost si popovídat přímo s manželi Vlčkovými, dostalo se nám vřelého poděkování, proběhla moc milá komentovaná prohlídka objektu a já jsem si celou dobu frčela na flashbacku do devadesátek a vzpomínek na různé důležité momenty mého dospívání v místních kulisách. Dlužno podotknout, že takových nás bylo víc a to sdílení historek při povídání s Vlčkovými bylo kouzelné. A taky jsme se dozvěděli, že v místní slévárně byl odlit ten slavný Koněv, o kterého se nedávno "bojovalo" v Dejvicích.

Bylo to nesmírně příjemně a intenzivně strávené odpoledne. Aktuálně pracuju mj. i pro organizaci jménem Fórum mobilních hospiců, kde tato událost samozřejmě také rezonuje, takže je to pro mě velmi silné až životní protnutí. A kdo může říct, že tahal posečené kopřivy na shnilé plachtě s paní miliardářovou, že?

Reportáž 168 hodin, která to všechno "odpálila"
Reportáž z akce, čas cca 13:10.

27.6.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 27.6.2021. Počet zobrazení: 140

Komentáře