M. s B. byly zase slaměné, tak se pozvaly do Zvírotic. A aby to nevypadalo, že jsou vtěrky, nabídla M., že vezme Tondu lézt na opravdické skály.
Při průzkumu terénu Monika zjistila, že nejbližší lezecké terény, které měla vyhlídnuté, jsou dostuplné jen z vody. Což ji nadchlo ("to jsem ještě nedělala!") a Tondu poněkud vyděsilo. Holky jsme tedy nechali na chatě a na lodi jsme se vydali asi 300 m proti proudu. Monika natáhla cestu, udělila Tondovi instruktáž, jak se leze venku a v čem je to jiné než na stěně a Tondu pověsila na lano. Bylo to těžký, bylo to napínavý, ale dal to! A pro mě to byl úžasný zážitek. Potřebovala jsem akorát se nedívat na první asi tři metry nástupu, kde mi to přišlo, že se nemá čeho chytit a že to nepůjde, šprajcne se a bude po všem. Nástup ale přelezl a poradil si i s dalšími těžkými místy. S některými se pral fakt dlouho, bylo vidět, že se bojí, ale nakonec se na římsu, kde cesta končila, dostal.
Nahoře se napsali do výškové knihy a vzhledem k nepřístupnosti terénu si dokonce zapsali "Hore zdar" – tedy první výstup v roce. A pro mě to byl úžasnej zážitek. Vidět Tondu takhle "v terénu" a překonávat své hranice. A překvapivě jsem se o něj vůbec nebála.
20.8.2023 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 26.10.2023. Počet zobrazení: 185
