Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Zvírotice

19.9.2021

Do poslední chvíle jsem ten týden držela jako okno pro rodinnou dovolenou, ale nějak letost nebyla vůbec vůle se jí zabývat. Letos to léto asi potřebuju obzvlášť "nízkoprahové". Takže nakonec jsem vzala za vděk Zvíroticemi, kde jsme ještě nebyli a po těch hektických týdnech je to pro děti vlastně podobné, jako být doma - takže velmi žádoucí. Děti se tam opět sešly s loňskými kamarády, už to hezky začíná fungovat - v podstatě o nich nevím. Buď jsou u kamarádů nebo občas s nimi u nás, ale nic po mě nechtějí. Jako bonus už Hanička s Tondou opravdu plavou, takže jednak už je ve vodě nemusím hlídat jak ostříž a taky už si můžou vzít třeba surf, odjet s ním na hloubku a tam si blbnout. A já se o ně nebojím. Velký milník bylo doplavat do lomu a na bunkr, protože to znamená, že letos na triatlonu už ten rybník fakt přeplavou. Olinku samozřejmě hlídám, ale tam to taky není žádný adrenalin - plave jak bójka a do velkých akcí se paní opatrná nepouští.

V pátak za námi dojel Míša a protože už byly děti nepřetržitě spolu dost dlouho a začínaly si lézt na nervy, povolala jsem ještě spřátelené L., kteří nám moc mile naředili jak dospělou tak dětskou sekci. Jinak Zvírotice standard: buřty, grilování, večírek, pivo a zmrzka v Majáku, nekonečný sběr spadaného ovoce a sekání trávy, vycházka standard, skákání v lomu. A letos se mi i povedlo pracovat a po několika letech jsem dokonce ulovila kamarádku z dětství od sousedů na pokec. Ani žádné "ozvláštnění" jsem letos nevymyslela a nemám pocit, že by komukoliv chybělo.

5.9.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 5.9.2021. Počet zobrazení: 186

Komentáře