Z Tondy je náhle velkej kluk. Je rukatej, nohatej a značně hubatej. Stále trvá jeho záliba v autobusech, tramvajích a vlacích a vše viděné a prožité zpracovává skrz papír a pastelky. Cokoliv zažijeme, si Tonda hned po návratu domů musí namalovat. Takže tu máme studii telčského podzemí, děti na hřišti, Tonda s Haničkou jak jedou vlakem a velmi populární jsou různé urbanistické studie. Nejoblíbenější je New York (mrakodrapy), Paříž (Eiffelovka s tramvají) a Telč (náměstí). Dříve oblíbené řezy sopkou už ustoupily do pozadí, zato je součástí každého obrázku elektrika. Dost času také tráví se svými imaginárními společníky - dvouletá holčička Karolínka, babička Hysterka (fakt v tom nejedem!), příp. holčičky bezejmenný děda. S těmi musím občas počítat na oběd, do Zvírotic, na dovolenou. Naštěstí mají auto, takže se dopravují sami. Říkal Tonda.
A písmenka. Zatím píše nahodilá písmena, ptá se, jak se co píše, čte jednotlivá písmena. Ale spojit to neumí - slovo nepřečte ani nevyhláskuje, ergo nenapíše. Umí se podepsat. Ale děsně ho to baví a zajímá, takže hádám, že do první třídy půjde čtoucí. Co je ovšem jisté, že do první třídy půjde počítající: počítá do stovek, přečte a napíše trojciferná čísla, sčítá přes desítku. Ale ponožky si náš génius neobleče.
No a zvykáme si, že má na všechno odpověď, mentoruje obě sestry a v případě nějaké výbušné situace, která se přímo netýká jeho, dělá ostentativně Mirka Dušína.
Z Haničky se zas vyloupla holčička se vším všudy. Růženkové šaty, ráno si vybírá barvu gumiček a sponek do vlasů a nejoblíbenější hra je na princezny - většinou přehráváme Svěrákovu Šípkovou Růženku. Celou. A zbytek času zpívá, tančí a maluje princezny, příp. mořské panny. Po večerníčku ještě sledujeme Princeznu Sofii první, což Tonda provází protaženým obličejem a poznámkami "achjo, kdy už to skončí", ale Hanička se v osudech obyčejné holčičky, která se stala princeznou, přímo vidí. Ale jinak je děsivě ufňukaná, rozpláče se kvůli každé blbosti, tak mi často dochází empatie. Takhle v pět odpoledne po celém profňukaném dni se k pofoukání tentokrát skutečné bolístky musím dost přemáhat. A její nesrozumitelné kvílení "já jsem neměla žádnou suušenkůůůůů!" , které používá místo normální prosby, mě přivádí k šílenství. Další oblíbený způsob komunikace je konverzačka "škoda, že nemáme něco dobrýho" a kvílení "kdo mi zapne šatyyyyy???".
Zájmy teď mají sice hodně rozdílné, ale vyhoví si: celkem běžně tu jezdí mořská víla s kamarádkami tramvají na výlet a Tonda s Haničkou diskutují, kde budou holky vystupovat. Obvykle jedou tramvají Porsche.
Jinak je Hanička děsná kavka a bratrovi neustále skáče na špek, čehož si Tonda značně užívá. Ale už si občas umí i zjednat pořádek: "Tondo, nedělej mi to!" a hned jedním dechem "mami, Tonda mi..." Načež ji odesílám si to vyřídit s bratrem, příp. ji nabádám, ať se na bratra vyprdne, že ho to přestane bavit. A Tonda se tlemí a dělá, že to nechápe.
A taky jí říkáme reproduktor. Cokoli řeknete, Hanele přítomným zopakuje: "k večeři bude sýrová omáčka". Hana se otočí na rovněž přítomného Tondu a sdělí mu, že "Tondo, Tondo, k večeři bude sýrová omáčka." Je-li přítomen i tatínek, neváhá informaci zopakovat i jemu. Přiemž cokoli říká, musíte odsouhlasit, nejlépe celé zopakovat, aby byl příjem potvrzen.
No a Olinka? To je naše ňuňu. Kdyby nebyla tak ňuňu, tak už ji přetrhnu. Je to normálně se vyvíjející batole se dvěma staršími sourozenci. Takže na mašli. Olince jsme museli pořídit rostoucí židli, protože neustále okupovala židle svých sourozenců. Nekompromisně trvá na tom, že jíst bude sama, takže dostane pláštěnku, lžiku a sama se krmí. Naštěstí jí to fakt jde, ale u polívek a jogurtů stále trpím. Brčko pochopila hned, stejně tak lahev se "sosátkem" (takové ty náústky s membránou) a už zvládá pít i ze skleničky. Novinkou poslední doby je, že po vzoru sourozenců trvá na tom, že si po jídle SAMA odnese misku. Moje nervy! No a taky konečně chodí a asi vás nepřekvapí, že venku odmítá jít za ruku.
Prostě je to normální šestnáctiměsíční dítě - hlasité, intenzivní a k nedomluvě. K tomu další dva neustále mluvící a pohybující se elementy a umíte si představit, jak večer vypadám.
5.9.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 18.9.2016. Počet zobrazení: 1296
Uf, o těch ponožkách jsi psát nemusela. Pepík po mohutném drilu ovládl oblékání trika a kalhot. Ponožky mu absolutně unikají. Doteď jsem si ale myslela, že je to záležitost max na pár dalších týdnů...
