Září
30.9.2022
Jako každý rok jsem si léto moc užila a na konci srpna už jsem se nemohla dočkat, až náš život zase dostane vnější řád, děti pomažou do vzdělávacího ústavu a já nebudu čelit otázkám "co-bude-k-oběduuuu?" a "co-budeme-dneska-dělaaat?". Takže z prázdninového bezčasí zase rovnýma nohama do školní a hlavně kroužkové reality. Z nuly na sto. Měsíc šílím, ale nakonec si to všechno sedne. Každý rok.
Zatímco holky šly do školy "do svého", Tonda vstupoval do neznámé vody. Druhý stupeň a jiná budova. Ale na změnu se těšil a vypadá po všech stránkách spokojený. S očima na vrch hlavy mi první týden každý den líčil nové učitele ("Tondo a všimneš si, až pojedete už druhé kolo?"), ve třídě má několik starých kámošů, spoustu nových dětí a několika spolužáků, s kterými byl na nože, se zbavil. A hlavně má ve škole SVOJI SKŘÍŇKU! Nároky učitelů se zvýšily, což je na prospěchu znát, ale např. v matematice asi najeli na konvenčnější výuku a zatím se chytá. Naopak se začíná projevovat, že laxní přístup k češtině (hodně čtu, tak to umím) nebude stačit. K mému překvapení je nadšený z fyziky, není zklamaný, že v zeměpise se učí o vesmíru a zemské geologii (naopak mě zásobuje informacemi o pohybu litosférických desek, to mě nikdy nebavilo) a vůbec mu ta "velká škola" dělá dobře, zdá se.
Při nějaké pochůzce mi Tonda poslal letáček na dětské odpoledne u Vlčkových na Cibulce. Těchhle akcí už se normálně odmítám účastnit, ale tentokrát tam hrála skupina The Villains, což jedědkovský bigbeat kapela, v které hraje kamarád mého táty, k němuž jsme jezdili na kole na mejdany, když jsem byla malá. Tak se na něj konečně půjdu podívat, když to mám takhle u nosu. Akce dle očekávání - spousta lidí, spousta sousedů a spousta třeskutého veselí. Omrkli jsme big beat, Hanička okamžitě zmizela v davu s holkama, Tonda s kamarádem zasvěceně debatovali nad architektonickými návrhy budoucí podoby Cibulky a s Olinkou jsme si vyrobily placku, pozevlily a mohly jsme jít domů. Ale jo, obrázky rodičů nahánějící batolata a školčata mi zase daly pocítit dé ja vu a jak moc je fajn, že už se mě tohle netýká.
Jako každý rok jsem si léto moc užila a na konci srpna už jsem se nemohla dočkat, až náš život zase dostane vnější řád, děti pomažou do vzdělávacího ústavu a já nebudu čelit otázkám "co-bude-k-oběduuuu?" a "co-budeme-dneska-dělaaat?". Takže z prázdninového bezčasí zase rovnýma nohama do školní a hlavně kroužkové reality. Z nuly na sto. Měsíc šílím, ale nakonec si to všechno sedne. Každý rok.
Zatímco holky šly do školy "do svého", Tonda vstupoval do neznámé vody. Druhý stupeň a jiná budova. Ale na změnu se těšil a vypadá po všech stránkách spokojený. S očima na vrch hlavy mi první týden každý den líčil nové učitele ("Tondo a všimneš si, až pojedete už druhé kolo?"), ve třídě má několik starých kámošů, spoustu nových dětí a několika spolužáků, s kterými byl na nože, se zbavil. A hlavně má ve škole SVOJI SKŘÍŇKU! Nároky učitelů se zvýšily, což je na prospěchu znát, ale např. v matematice asi najeli na konvenčnější výuku a zatím se chytá. Naopak se začíná projevovat, že laxní přístup k češtině (hodně čtu, tak to umím) nebude stačit. K mému překvapení je nadšený z fyziky, není zklamaný, že v zeměpise se učí o vesmíru a zemské geologii (naopak mě zásobuje informacemi o pohybu litosférických desek, to mě nikdy nebavilo) a vůbec mu ta "velká škola" dělá dobře, zdá se.
Při nějaké pochůzce mi Tonda poslal letáček na dětské odpoledne u Vlčkových na Cibulce. Těchhle akcí už se normálně odmítám účastnit, ale tentokrát tam hrála skupina The Villains, což je
6.11.2022 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 6.11.2022. Počet zobrazení: 488