Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

1. září. A vůbec září.

16.9.2021

Je to tu. Velký den. 1. září 2021. Nová éra - třetí dítě mi nastupuje do školy a všechny děti budou aspoň rok v jednom baráku. Úplně cítím ten závan svobody... Tonda s Haničkou vyrazili jako mazáci autobusem, Olinka má nástup o půl hodiny později, tak jsme šly pěšky. Děti si na zahradě před školou převzala paní učitelka, samé známé tváře, hodně sourozenců a hodně dětí ze školky. Slunce svítí, školní zahrada, výhled na Prahu... jo, pořád dobrá volba. Čekáme, až si paní učitelka popovídá s prvňáčky, pak si je přebere družina a rychlou schůzku s paní učitelkou máme my. Mezitím škola vyvrhla starší děti, které se mi ani neobtěžovaly říct, jestli jdou domů, nebo někam s kámoši. Tak to má být.

Dopoledne jsem ještě umístila Olinku ke kamarádce, abych mohla dodělat věci do práce, Hanička se někde toulala s holkama, Tonda si pozval kamaráda. Odpoledne jsem se od Olinky dozvěděla, že si posílali zvoneček se slonem a říkali, jak se jmenují a co mají rádi. Olinka řekla, že má ráda kočičky. Tonda s Haničkou mi líčili nové předměty a další převratné změny a všichni vypadali náramně spokojeně a sociálně saturovaně. Tak 1. září dobrý, a pak už nastalo září standard. Kroužky, platby, 5 x vyplnit údaje, které už škola má, pravítka, vodovky, obaly... Platby, které nevím, jestli jsem už poslala a proč sakra nemůžou mít pro všechny platby a přihlášení jeden variabilní symbol/uživatelské číslo. Třetí dítě, ale matka stále stejně nekompetentní, takže obědy se mi povedlo zaplatit zase až od pondělí. Naštěstí v naší vesnické škole paní družinářka Blanka nenechá nikoho o hladu a na ten oběd je prostě protáhne i bez čipu.

Jedeme dál. Vyladit a sesadit kroužky, neustále třeštím, které aktivity kdy začínají, každý večer u večeře/ráno u snídaně probíhá rekapitulace, kdo kdy kam má jít, co je třeba ještě koupit a zaplatit a kdo a kdy vyzvedne Olinku. Pomalu se to rozjíždí, koleje už se rýsují, ale i tak se mi podařilo zapomenout Olinku v družině. V rámci mého jednodenního pracovního výpadu do Plzně jsem zařídila všechno podstatné: babička jako back up pro případné nemoci, Tonda prvně na kroužek, kdy má vyrazit, zpátky se spolužákem a jeho maminkou, dálkové vypravení... Olinku přeci vyzvedne Hanička, to není třeba řešit... Jenže to Haničce už nikdo neřekl. V pět odpoledne mi do Plzně volala lehce nerudná družinářka. Takže jsem okamžitě zalarmovala Tondu, že mu za tři minuty jede autobus. Venku se zrovna čerti ženili, tak se pokusil protestovat, ale domluvili jsme se, že mi vynadá večer a teď ať maže. Autobus stihnul a dokonce byl tak neuvěřitelně příčetný, že Olince do té sloty vzal i bundu! Keců měl asi až na půdu, věřím, že vyrážel fakt do největšího slejváku, ale v krizi zabral a klaplo to. Večer jsem si nechala vynadat, ale už mu to moc nešlo, protože pochopil, že se stal součástí úspěšné záchranné mise. Tímto vyhlašuju Tondu za hrdinu měsíce září. Druhý den jsem se Blance osobně omlouvala a vysvětlovala situaci. Tak prý ani ona nevycházela z údivu, jak rychle tam Tonda byl a jak hezky se k malé ségře choval (pamatuje si pár jeho záseků z družiny). Olinka byla celkem v pohodě, jen se ptala, jestli tam bude spát. A prý by si ji kdyžtak Blanka vzala domů, tak dobrý. A samozřejmě nejsem ani první ani poslední, komu se tohle povedlo.

Teď ještě Stezka a už bude říjen. Rozjedou se i poslední kroužky, ochladí se a všechno si sedne. Jako každý rok.

24.9.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 24.9.2021. Počet zobrazení: 151

Komentáře