Tonda odcházel do školy jako mazák a jel o autobus dřív, než jsme byly schopné stihnout my s Haničkou. První den to naštěstí stačí. Tondu jsem tedy první den ve škole v podstatě neviděla, jen jsem si ho vyzvedla po skončení všech ceremonií první třídy.
Hanička vplula do třídy, dostala placku, že už je školák a celá nadšená si sedla do první lavice u katedry. Krhounek. To, že skoro všichni spolužáci ze školky nějakým řízením osudu skončili v 1.B. a ona jes Luisou jediná v 1.D. a nikoho dalšího tam nezná, vůbec neřešila. Předpokládala jsem to, ale přeci jen se mi ulevilo. Paní učitelka se mi zdála taková trochu chaot a nemastná, neslaná, ale s postupem školní docházky musím uznat, že do první třídy je skvělá a ví, co dělá. Dále už jen obvyklý chaos ohledně přihlašování obědů, družin, podepsat 15 papírů ke každému dítěti s těmi samými údaji a o kroužcích ještě nikdo ani neslyšel. Tedy kromě těch, kteří už mají děti přihlášené snad od června. Komunikace bohužel není silná stránka naší školy. V deset nás instituce vyplivla.
Spousta dětí tam byla s oběma rodiči, případně sourozenci. Já tohle nějak neumím, asi jsem v těchhle věcech málo rituální typ. S mužem jsme se shodli, že není nutné, abychom ve škole byli přítomni oba, takže Olinka šla mezitím s tatínkem do školky. Tam taky velké nadšení, ovšem po obědě jsme přišli mezi posledními, takže to už plakala. Hned po školce frčíme ještě do ZUŠ dohodnout Tondovi, kdy bude chodit zpívat. Vyplatilo se přijít včas, protože se povedlo domluvit, že zpěv bude mít hned po nauce. Vracíme se zpátky na kopec. Doma se hroutím k internetu, kde zjišťuju, které všechny vysněné kroužky jsou obsazené. Nakonec se mi podařilo Haničku přihlásit na vysněnou gymnastiku i na flétnu. Večer ještě schůzka kvůli táboru. Usínám zcela vybzikaná, ani dojmout jsem se ten den nestihla. A vyfotit tyhle významné okamžiky taky pořádně neumím. Tak prosím omluvte sníženou kvalitu prožívání tohoto významného dne.
18.9.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 21.9.2018. Počet zobrazení: 992
