Školní zahradní slavnost
23.6.2022
Nemám ráda školní akce a besídky. Nějak mi nejde se družit s ostatními rodiči, probírat zaručené školní zprávy, jsem vlastně ráda, když nic nevím. Ale třídy si připravují program, ze šesti tříd se mě týkají hned tři, nejde se tomu vyhnout. Děti míří do školy v půl čtvrté doladit poslední detaily, akce je od čtyř, program od pěti. Mířím na pátou, ani o minutu dříve a doufám, že přijdu rovnou do začínajícího programu a nebudu muset s nikým držet small talk. Povedlo se.
Nakonec jsem musela uznat, že to bylo příjemné. Na vystoupení jednotlivých tříd bylo patrné věnované úsilí, některé kousky byly i vtipné. K tomu občerstvení, pobíhající děti, "hudební kavárna", pivo, limo a v jídelně kuchařky mastily párky v rohlíku... Také jsem to pojala jako příležitost se v klidu rozloučit s paními učitelkami. Naše vesnická škola na kopci není dokonalá, ale na těchto akcích mám pocit, že je otevřená. Tonda byl ostužkován coby absolvent prvního stupně a od září bude chodit dolů do Nepomucké. Prostě jsem musela uznat, že školní zahradní slavnost je důležitá společenská událost v životě na kopci.
A i na ten small talk došlo - umným kličkováním se mi podařilo zakotvit ve skupince opravdu spřízněných soumatek. Vzpomněly jsme si i na legendárníškolkový večírek na oslavu prázdnin (a následnou kocovinu, s kterou jsme se potkávaly ve školkové šatně) a jestli bychom to neměly po letech zas zopakovat. Jen ten termín se takhle koncem roku těžko hledá. Tak že bychom šly na pivo teď? A tak jsme zas obnovily alespoň tradici "třídních schůzek". Děti jsme poslaly domů a zastavily se u Pácy "na jedno". Sice jen ve čtyřech, ale bylo to tak osvěžující a milé! Probraly jsme vše důležité, vydatně jsme se nasmály a odcházely jsme vlahým večerem po třech pivech tak akorát povznesené. Příští rok to musíme líp pohlídat a i ten večírek bude... Než se z mého extrovertního já definitivně stane asociál...
Nemám ráda školní akce a besídky. Nějak mi nejde se družit s ostatními rodiči, probírat zaručené školní zprávy, jsem vlastně ráda, když nic nevím. Ale třídy si připravují program, ze šesti tříd se mě týkají hned tři, nejde se tomu vyhnout. Děti míří do školy v půl čtvrté doladit poslední detaily, akce je od čtyř, program od pěti. Mířím na pátou, ani o minutu dříve a doufám, že přijdu rovnou do začínajícího programu a nebudu muset s nikým držet small talk. Povedlo se.
Nakonec jsem musela uznat, že to bylo příjemné. Na vystoupení jednotlivých tříd bylo patrné věnované úsilí, některé kousky byly i vtipné. K tomu občerstvení, pobíhající děti, "hudební kavárna", pivo, limo a v jídelně kuchařky mastily párky v rohlíku... Také jsem to pojala jako příležitost se v klidu rozloučit s paními učitelkami. Naše vesnická škola na kopci není dokonalá, ale na těchto akcích mám pocit, že je otevřená. Tonda byl ostužkován coby absolvent prvního stupně a od září bude chodit dolů do Nepomucké. Prostě jsem musela uznat, že školní zahradní slavnost je důležitá společenská událost v životě na kopci.
A i na ten small talk došlo - umným kličkováním se mi podařilo zakotvit ve skupince opravdu spřízněných soumatek. Vzpomněly jsme si i na legendární
10.7.2022 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 10.7.2022. Počet zobrazení: 438