Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Winternitzova vila

13.8.2017

Pražští prarodiče jsou na dovolené a stalo se už velmi milou a užitečnou tradicí, že jejich pražský byt na týden obsadí ostravská babička s kamarádkou. Obstarávají malvazinské kočky, které tak nejsou víc než týden samy, já nemusím řešit jejich krmení a za tuto službu si dámy zase užívají Prahy se vším pohodlím. Vrátili jsme se z dovolené a přemýšleli o programu na neděli. S babičkou jsme došli k stejnému nápadu – jít si prohlídnout Winternitzovu vilu.

Na Malvazinkách, resp. 15 minut pěšky od babičky stojí funkcionalistická vila od Adolfa Loose, kterou nechal postavit právník Josef Winternitz. Vila i rodina má bohužel typický pohnutý osud 20. století. Vila zabavena nacisty jako židovský majetek, potom de facto i komunisty, v padesátých letech tam moje máma chodila do školky. Po revoluci se podařilo potomkům Josefa Winternitze vilu restituovat a ti ji začali pronajímat. Jednou za čas byla vila na pár dnů otevřená k prohlídkám a pokaždé to byla velká kulturní událost. Ergo prohlídka téměř nedostupná, sami jsme se o tom přesvědčili letos v zimě. Na jaře se ovšem majitel vily rozhodl ji zpřístupnit "napořád", interiéry nechal upravit a vybavit zpět tak, aby maximálně odpovídaly době vzniku.

Po obědě jsme se tedy vypravili tramvají na Bertramku, prošli k ohavnému NH hotelu u ústí Strahovského tunelu a hotelovou lanovkou se vyvezli nahoru. Ve čtyři jsme se potkali před vilou s babičkou Zuzkou, její kamarádkou, tetou Hanou a Markétou. Slečně v kase naše výprava poněkud zamotala hlavu, ale nakonec nám vstupné nějak spočetla a mohli jsme dovnitř. Tento objekt je přímo balzám na nervy všech rodičů, kteří chtějí brát děti do muzeí, galerií a pod. Uvítá vás totiž příjemný mladý muž a dozvíte se, že ve vile můžete na všechno sahat, sedat si na židle, křesla, otvírat skříně, vypínat a zapínat světla. A že to tam mají hlavně děti moc rády, že jim to připomíná bludiště. Po úvodním proslovu jsem málem omdlela.

K tomu ještě fotografická výstava o vilách a pamětihodnostech Prahy 5, tak to jsem se zatetelila ještě jednou. Vila vnitřním uspořádáním připomíná svou slavnější sestru Müllerovu vilu ve Střešovicích, v horním patře se dozvíte o pohnuté historii domu i rodiny stavitele a z teras je krásný výhled na Prahu. Na zahradě jsou k dispozici židle, lavičky, dokonce závěsná křesla. My dospělí obdivujeme dokonalé vnitřní uspořádání vily vč. detailů jako třeba osvětlení nad postelí, stylové vypínače, lustry a lampy, děti se prohánějí "bludištěm". Prohlídka dalece překonala má očekávání. Ač vila není veliká a vlastně nic tak třeskutě zajímavého v ní není, má svého genia loci a strávili jsme zde určitě hodinu. Málokde jsem se s dětmi v podobných objektech cítila tak vítaná.

Po prohlídce jsme si ještě sedli na pivo a zmrzlinu u sporotoviště na Mrázovce, koukli se z terasy na Prahu, svezli příbuzné lanovkou a rozpustili jsme formaci. Vydařené odpoledne.

15.8.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 25.8.2017. Počet zobrazení: 1507

Komentáře