Děti mají za sebou Noc s Andersenem, ale nedá se nic dělat, páteční odpoledne se neptá. Únava-neúnava, v pět odpoledne budou na zabití. Vyzvedáváme Tondu s Haničkou s veškerými spacími proprietami ze školy hned po obědě a míříme domů. Odpoledne chvilku zevlíme, s Haničkou ještě zaděláme těsto na domácí pizzu podle kuchařské knížky od Ježíška a ve tři čtvrtě a čtyři nasedáme do vlaku. Vystupujeme hned o zastávku dál v Jinonicích, která se přesunula jednak blíže k metru a hlavně k nové čtvrti, která vyrostla místo staré Waltrovky. Děti sem sice pravidelně chodí na hřiště s dědou, ale já tu ještě nebyla.
Procházíme nová náměstí, okukujeme více či méně vkusné artefakty Davida Černého a já oceňuji, že vše tady odkazuje k historii spjaté s továrnou na letecké motory Walter. A také oceňuji komerční služby, jmenovitě jeden kávový fujřetězec, v kterém si s chutí kupuju kafe. Hřiště s letadlem, vršek s výhledem přes Radlice na Pankrác a na druhou stranu na Strahov, stádo srnek a původní protiletecký bunkr. Od místních zasvěcenců vím, že pod jinonickou hasičárnou vede lesem pěšina pod tratí, která nás vyvede buď u Šmukýřky nebo přes Ďolík nahoru pod Vidouli. Prošli jsme lesem a celkem rychle jsme se vyhoupli na naší straně kopce.
Nebýt toho, že Hanička někde vytrousila růžovou kočičku, byl by to bezchybný výlet.
5.4.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 5.4.2019. Počet zobrazení: 1058
