Vycpáno
3.1.2019
V úterý návrat. Jsme rádi, že jsme rádi, děti jdou do školy až v pondělí, nehodlám nic dělat. O tom, že se silvestr vydařil, svědčí i středeční ráno, kdy je tu do osmi ticho, Hanička vstává dokonce až v devět. Ale odpoledne už je jasné, že na nicnedělání to neuhraju, musím aspoň do krámu, jinak se tu utlučem. V pátek jdeme k (pra)babičce, ale na čtvrtek je potřeba něco vymyslet, protože do pondělka daleko.
Ve čtvrtek dopoledne tedy vyrážíme do Národního muzea. Já i Tonda bychom rádi do zrekonstruované historické budovy na expozici k výročí rebubliky, ale holky by to asi moc nebavilo, takže jdeme do nové budovy "na zvířátka". No, moc jsem od toho neočekávala a mé předpoklady se naplnily. Expozice Archa Noemova jsou trochu zajímavěji naaranžovaná vycpaná zvířata. Při vstupu mám dokonce pocit, že cítím prach a naftalín, ale to byl asi jen konstrukt mého mozku. Nakonec jsem to vyhodnotila, že tohle mi vlastně vadí míň než celá vznešená zoo a stejně nemáme co dělat. Tak jsme si prohlídli zubra, losa, všechny možný kočky, ale i krále Jelimána a fosu z Madagaskaru a největší hit byl samozřejmě ledňáček. Zkusili jsme i výstavu "světlo a život", kde nejzajímavější bylo odkrývání kostí v písku. Jinak celkem nula.
Velká očekávání jsem neměla, tak jsem nebyla ani zklamaná, děti celkem spokojené a na závěr samozřejmě kavárna. Ze silvestra jsme všichni ještě orvaní a vyvenčení, venku sněží vodorovně, takže program nakonec naprosto vyhovující. A pro mě to přeci jen mělo přidanou hodnotu: vnitřek bývalého Federálního shromáždění je velké retro. A v kombinaci s muzejními expozicemi a všudypřítomnými velmi old fashioned kustody taky velký bizár. To jsem si užila moc.
V úterý návrat. Jsme rádi, že jsme rádi, děti jdou do školy až v pondělí, nehodlám nic dělat. O tom, že se silvestr vydařil, svědčí i středeční ráno, kdy je tu do osmi ticho, Hanička vstává dokonce až v devět. Ale odpoledne už je jasné, že na nicnedělání to neuhraju, musím aspoň do krámu, jinak se tu utlučem. V pátek jdeme k (pra)babičce, ale na čtvrtek je potřeba něco vymyslet, protože do pondělka daleko.
Ve čtvrtek dopoledne tedy vyrážíme do Národního muzea. Já i Tonda bychom rádi do zrekonstruované historické budovy na expozici k výročí rebubliky, ale holky by to asi moc nebavilo, takže jdeme do nové budovy "na zvířátka". No, moc jsem od toho neočekávala a mé předpoklady se naplnily. Expozice Archa Noemova jsou trochu zajímavěji naaranžovaná vycpaná zvířata. Při vstupu mám dokonce pocit, že cítím prach a naftalín, ale to byl asi jen konstrukt mého mozku. Nakonec jsem to vyhodnotila, že tohle mi vlastně vadí míň než celá vznešená zoo a stejně nemáme co dělat. Tak jsme si prohlídli zubra, losa, všechny možný kočky, ale i krále Jelimána a fosu z Madagaskaru a největší hit byl samozřejmě ledňáček. Zkusili jsme i výstavu "světlo a život", kde nejzajímavější bylo odkrývání kostí v písku. Jinak celkem nula.
Velká očekávání jsem neměla, tak jsem nebyla ani zklamaná, děti celkem spokojené a na závěr samozřejmě kavárna. Ze silvestra jsme všichni ještě orvaní a vyvenčení, venku sněží vodorovně, takže program nakonec naprosto vyhovující. A pro mě to přeci jen mělo přidanou hodnotu: vnitřek bývalého Federálního shromáždění je velké retro. A v kombinaci s muzejními expozicemi a všudypřítomnými velmi old fashioned kustody taky velký bizár. To jsem si užila moc.
5.1.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 5.1.2019. Počet zobrazení: 989
Komentáře
Autor: Káča Režná
Vloženo: 6.1.2019 17:17:59
Tramvajové židle tam nejsou. Škoda.
Autor: (Lacht)anička
Vloženo: 6.1.2019 9:20:15
Byla jsem tam s dětmi asi před třemi lety a taky se mě to neuchvátilo. Kavárna byla jednoznačně nejlepší, ale koukám, že asi zrušili ty staré tramvajové sedačky a nahradili je plastovými židlemi? Nebo jsou někde mimo záběr?