Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Volno a Zvírotice III

27.8.2017

V týdnu po Triatlonu nebylo v plánu nic, prarodiče se vrátili z Islandu a nakonec jsme i našli průnik mezi naplánovanými akcemi, a tak si B&D mohli užít, že mají děti a my, že je nemáme. V úterý dopoledne jsem naložila děti do auta, strávila velmi příjemné dopoledne a přespoledne s virtuální kamarádkou v Braníku na slavném hřišti Kroužky na Vltavě. Kolem třetí odpoledne jsem na Malvazinkách vyložila děti, vyměnila velké auto za malé, aby mohli odjet, a po krátkém společenském rozhovoru jsem k radosti všech dětí opustila perimetr.

Strávila jsem naprosto extatickou hodinu v knihkupectví. Ani si nemusím nic koupit, stačí mi tam být, listovat knížkami, divit se, co všechno se v moderním knihkupectví prodává a dělat si seznamy pro Ježíška. Káva, rande s mužem a kino. No, žádná velká romantika to nebyla, ale není nám dvacet a Dunkirk nám dal téma k následující večeři a na mnoho dalších hodin. Další den jsem přeprala svou potřebu dělat se lepší, než jsem, tedy předstírat, že jsem sportovec/intelektuál/hospodyňka a zcela přízemně jsem jela shopping. Jako fakt autem do nákupního pekla na Zličín. Dala jsem si předražené kafe, udělala plán, co všechno POTŘEBUJU, a pak jsem se vydala do víru barevných a lesklých obchodů. A NEKOUKALA JSEM SE NA HODINKY! Odpoledne volal děda, že bude hezky a jestli chci taky s dětmi do Zvírotic, tak že by tam na mě počkali do čtvrtečního rána. Večer navíc???? Tyvole!?! Totiž jupí!!!

Ve čtvrtek ráno jsem se naložila do malého auta a s jednou zastávkou na kafe jsem vyrazila do Zvírotic. Převzala jsem velení, propustili jsme babi s dědou a do pátečního večera osiřeli. A zase: všechno jednoduché a ten klid! Vltava stále ke koupání, s kamarádkou z dětsví, s kterou se vídáme jednou do roka, jsme si popovídaly o jejím životě ve Francii a o vesmíru a vůbec, vzdor veškerému provozu jsem zhltla Baťu v džungli a v pátek večer jsme si dojeli pro tatínka k autobusu. V sobotu opět babi s dědou a v neděli vzdor počasí brzký odjezd, protože v pondělí zas frčíme.

Díky letošní sezóně jsem plně rehabilitovala Zvírotice. Děti rostou a já už jsem ochotná s nimi ve Zvíro zůstat i sama. A ta samota mi konečně dělá i dobře! Po zahradě a přilehlém okolí se už pohybují samostatně, na zmrzlinu už dojdem všichni po svých a zpátky můžou kromě Olči i samy, Tondu s Haničkou už nechám samotné stavět na pláži z písku pod podmínkou, že nesmí do vody dále než po kolena. Olinka už pochopila, co máme na tom koupání, a je jen málo aktivit, které by nemohla dělat se sourozenci. A ti ji berou do party. I leckterou práci pro blaho celku konečně děti zastanou. A já už opravdu můžu jen vařit, dozorovat z dálky a třeba si taky číst. Lepší zítřky se zhmotňují a bude to jenom lepší! Jednou překonám svou lenost a i na nějaký ten výlet vyrazíme.

A jeden kvíz na závěr: proč dávám na titulku fotku s listím a kde jsou děti?

2.9.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 2.9.2017. Počet zobrazení: 1102

Komentáře