Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Volební výlet

26.1.2018

Druhé kolo prezidentských voleb. Družná atmosféra, ve vzduchu je cítit naděje. Na Mísečkách nastupujeme do autobusu, ještě ho zdržujeme, protože dobíhá další parta. Jindy prázdný linkový autobus je dnes plný, vzájemně jsme se identifikovali jako "svoji", a tak sršíme humorem a držíme si palce. Moc. Paní řidička nám staví mimo plán přímo před volební místností. Po volbách společná fotka, ještě to posichrovat společným pivem a zpátky na autobus. Řidič na přání zastavuje různě mimo zastávky, nás vyhodil hned dole u parkoviště. Vyzvedli jsme si náčiní uschované v lyžárně místního penzionu a měsíčnou nocí se na saních spouštíme dolů k chalupě. Druhá část party zvolila Špindl a sjíždějí na sáňkách "Vodovodem" za bujarého pokřiku "my jedeme voliiiit!!" To přeci nemůže nevyjít! Je nám blaze, věříme, doufáme, těšíme se. Atmosféra opojná až euforická a já jsem nadšená a šťastná, jaké lidi mám kolem sebe, jak moc to všichni bereme vážně.

Střih, sobota odpoledne. Jedu s dětmi na běžky, Míša s kamarádem a malýma holkama na nás čekají v příjemné hospodě. Po návratu se neudržím a ptám se na stav sčítání. Doprdele. Brada mi poklesne a hlava se vzpírá uvěřit. Snažím se na to nemyslet, nekazit si den. Ale nejde to, je mi z toho šoufl. Projíždím timeline na Twitteru a rozhodně to nepomáhá.

Jsem ročník 1980. Z éry socialismu si toho moc nepamatuju, ale něco přeci. Třeba tu změnu, jak během sametové revoluce začali naši najednou koukat na televizní zprávy. To jsem před tím neznala. Na Zprávy se prostě nekoukalo, protože co by tam tak člověk chtěl vidět, žejo? A najednou jsem se přistihla, že jsem na tom podobně. Na zprávy se nechci dívat. Nechci vidět Vogona, Babiše ani Tomia. Nechci poslouchat, jak moc se diví, že někdo po nich chce bezúhonnost, slušné vystupování a morální integritu. Nechci poslouchat, jak tupí elity, protože se vzdělaných lidí bojí. Jak mažou med kolem huby těm nejslabším, přičemž pro ně nikdy nehnou prstem, protože je tak potřebují. Potřebují, aby se lidi báli, aby záviděli, aby ponižovali, zesměšňovali. Aby byli lhostejní k cizím osudům. Nejnižší pudy se nejsnáz živí a konstrukt společného nepřitele tak snadno vynáší k moci. Vůbec nevím, proč bych se na to měla dívat, co nového bych se dozvěděla. Nikdo s nikým nejedná, nikdo se nesnaží dohodnout, jen si vzkazují, kdo je debil.

Drahoš byla volba proti Zemanovi. Ano, nevím, co od něj čekat. Ale vím, co čekat od Zemana. A jakým xindlem se bude obklopovat. V případě, že na jídelním lístku jsou dva pokrmy, z nichž z jednoho se mi zvedá žaludek a druhý neznám, tak mi ta "volba proti" přijde naprosto legitimní a v pořádku. Neumím si představit, koho bych proti němu nevolila. Souhlasím, že slušnost je jako kvalifikace na prezidenta málo, ale bohužel jsme dospěli do situace, kdy mi to stačí. Někde začít musíme.

Zeman spolu s Babišem a Tomiem zase roztáčejí třídní nenávist, vytahují z lidí to nejhorší a dávají jim najevo, že to je v pořádku. Kolikrát už jsme tohle viděli? Nikdy z toho nevzešlo nic dobrýho. Před pěti lety jsem ještě byla schopna respektu k Zemanovým voličům. Ale teď? Někdo ho zvolí znovu? Ne, nejde mi uvěřit, že ti lidé se jen cítí opuštění a zapomenutí elitami. Možná si tak připadají, ale ta sprostota, lhaní a tiché schvalování bujícího rasizmu jim nijak nevadí. Ani já nevolím jen hlavou, ale i srdcem, leckterému mnou volenému kandidátovi jsem leccos odpustila, chápu, že spousta lidí nemá kapacitu si něco studovat, ale volit Zemana znamená zapomenout úplně všechno a volit zlo.

A už ani nemám pocit, že "pět let to nějak přežijeme". Ono se to totiž bude zhoršovat, může to být jen začátek. Vůbec nevím, co s tím. Zatím jsem se rozhodla být šťastná, jaké společenství mám kolem sebe. Sakra, kde už jsem tohle slyšela...
2.2.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 2.2.2018. Počet zobrazení: 120

Komentáře

Autor: (Lacht)anička
Vloženo: 2.2.2018 18:45:12
Jo. My jsme šli v pátek v devět večer lesem přes kopec do Jánských Lázní.​ Přesně jak píšeš, ta sranda okolo a celková euforie, člověk si říkal, že to nemůže nevyjít.
A víc to nemá smysl rozvádět, napsala jsi to do puntíku stejně, jak to vidím já.