V sobotu ráno nám tatínek pomohl se vypravit a sám vyrazil na vlak na Stezku. My do Zvírotic. Tady nás čekali babičky a děda, později odpoledne dorazila Anna s holčičkami. Děti se popelily po zahradě, stavěly si na pláži u vody, hrály si na mořské panny, kočičky a agenty, malovaly, hráli jsme karty a doble a tak se poflakovali.
V neděli jsme vyrazili aspoň na Mokrskou rozhlednu. Takový ten cíl, jak se tam můžete kdykoliv zastavit cestou, takže tam ve finále nejedete nikdy. Tak jsme rozhlednu konečně dobyly. Průhledné schody, vítr a cestou dolů ještě Olinka za ruku mi sice tradičně nedělaly dobře, ale vyhlídka na rozkvetlé Povltaví a na kroutící se řeku za to rozhodně stojí a okolo rozhledny je příjemně živo.
K večeři jsme si na ohni opekli buřty, v pondělí jsme ještě provedli vycházku standard podél řeky s hledáním kamínků a čabráním ve vodě a v podvečer jsme vyrazili domů.
Úterý jako chill out. Dopoledne pofackovat ten výbuch a pinožíme se na zahradě. Po obědě jsme vyrazili lesem na Poštovku a tramvají do Řep a odtud pěšky k oblíbené "husté skluzavce" zvané Rozhledna. Doufala jsem, že by to Olinka už mohla zvládnout svépomocí. Což o to, nahoru to zvládala, ale přeci jen jsem měla potřebu ji trochu jistit před těmi staršími divočáky a hlavně dolů se sama bála. Takže jsem si ještě pěkně zajezdila na tobogánu. :D
Prošli jsme se ještě ke zvonkohře a podzemním telefonům, na psím hřišti si děti hrály na kočičky a já si užívala výhledů na Prahu a pak jsem je celkem bez protestů otočila směrem na zmrzlinu. Původně jsem měla v plánu to vzít ještě hodnotně přes mohylu na Bílé hoře, ale dostala jsem chuť na svou oblíbenou prasárnu v McDonaldu - hranolky a čokoládový šejk. Nabídka zmrzliny náš odchod značně urychlila. Pak vlakem domů, večeře, disneyovka, odprášit ve sprše a tradá do postele. Bez protestů.
A v deset rozrazil dveře smradlavý, veselý a unavený muž. Bylo to fajn a jsem ráda, že to mám za sebou!
9.5.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.5.2018. Počet zobrazení: 945
