Vesnice life
19.10.2017
V úterý má naše knihovna otevřeno celý den, a tak jsme s Olinkou dopoledne vyrazily pro knížky a potom na kafe k Řekům. Pan knihovník s Olinkou pohovořil, zeptal se na Tondu a Haničku a do školky nám dal balík potištěných papírů na malování. Paní u Řeků říkala, že nás viděla jít do knihovny, tak že už na nás čeká. Dokonce i pán ve vinotéce, když se muž objeví ve dveřích, už rovnou roztáčí tramín do dvoulitrovky.
Hanička šla po školce rovnou k babičce, Tonda dorazil ze školy a pozval si kamaráda Páťu. Kluci si chvíli hráli a pak vymysleli, že půjdou ještě k Páťovi, bydlí přes ulici. Já jsem se rozhodla, že Olinku vezmu na hřiště, neb jsem čekala vyrvál, že kluci oděšli. Kluci ale nakonec otočili, že chtějí jít taky na hřiště. Věděla jsem, že Páťa má od pěti kroužek, tak jsem ho poslala domů, ať si vezme věci a domluví se s maminkou, že si ho vyzvedne na hřišti cestou. A Páťa pravil: "ale já na ten kroužek chodím sám!" ?!?" Co??? Takže nejsem blázen? Dobře, nejsem tu jediný blázen, co nechá prvňáka se samostatně pohybovat po kopci??? Áááách!
Páťa si zaběhl pro batoh a kluky jsem poslala napřed na hřiště a s Olinkou jsme se loudaly za nimi. Na hřišti kluci zmizeli s ostatními spolužáky dílem ze školy, dílem ze školky a já jsem si moc příjemně popovídala s jednou školkovou soumatkou. Když jsem chtěla Páťu dle instrukcí poslat na kroužek, dozvěděla jsem se, že na stejný kroužek jde i školkový Oskar, s kterým kluci momentálně kopali velkolepou díru a že tedy půjde s ním a jeho tatínkem. Tatínkovi jsem to tedy oznámila, že nafasuje ještě jedno dítě a za pět minut odešli.
Cestou z hřiště jsme ještě potkali Páťovu maminku, jak jde synka na kroužek vyzvednout. Hned jsem jí řekla, jak mě potěšilo, že Páťa taky chodí sám. Začala mi až omluvvně vysvětlovat, že P. jezdí autobusem, aby se nikde nezasekl, jak z okna kontroluje, že nastoupil, a že to synek zvládá a chce chodit sám... Ujistila jsem ji, že mi to právě přijde skvělý a že po všech těch reakcích "Tonda už fakt chodí ze školy ÚPLNĚ SÁM??? A NEMÁ MOBIL???" jsem ráda, že to tu někdo vidí podobně jako já.
A tak kluci ráno jezdí autobusem spolu ještě s Adamem a jeho starší sestrou a ke škole už taky skoro nesmím, protože domů přece chodí s Páťou. Když Hanička spala u babičky a ráno tedy Míša vedl na autobus jen Tondu, tak se asi 50 m od zastávky od synka dozvěděl "tati, už jdi, já už to zvládnu" a mazal za klukama na zastávku.
Tak to vypadá, že se mi to dítě bude klackovat po ulicích a poroste jak dříví v lese! A z toho, kolik dětí různého věku tu venku vídám, nebude sám. Postupně k tomu snad dojdou i holky. Jo, takhle si to představuju!
V úterý má naše knihovna otevřeno celý den, a tak jsme s Olinkou dopoledne vyrazily pro knížky a potom na kafe k Řekům. Pan knihovník s Olinkou pohovořil, zeptal se na Tondu a Haničku a do školky nám dal balík potištěných papírů na malování. Paní u Řeků říkala, že nás viděla jít do knihovny, tak že už na nás čeká. Dokonce i pán ve vinotéce, když se muž objeví ve dveřích, už rovnou roztáčí tramín do dvoulitrovky.
Hanička šla po školce rovnou k babičce, Tonda dorazil ze školy a pozval si kamaráda Páťu. Kluci si chvíli hráli a pak vymysleli, že půjdou ještě k Páťovi, bydlí přes ulici. Já jsem se rozhodla, že Olinku vezmu na hřiště, neb jsem čekala vyrvál, že kluci oděšli. Kluci ale nakonec otočili, že chtějí jít taky na hřiště. Věděla jsem, že Páťa má od pěti kroužek, tak jsem ho poslala domů, ať si vezme věci a domluví se s maminkou, že si ho vyzvedne na hřišti cestou. A Páťa pravil: "ale já na ten kroužek chodím sám!" ?!?" Co??? Takže nejsem blázen? Dobře, nejsem tu jediný blázen, co nechá prvňáka se samostatně pohybovat po kopci??? Áááách!
Páťa si zaběhl pro batoh a kluky jsem poslala napřed na hřiště a s Olinkou jsme se loudaly za nimi. Na hřišti kluci zmizeli s ostatními spolužáky dílem ze školy, dílem ze školky a já jsem si moc příjemně popovídala s jednou školkovou soumatkou. Když jsem chtěla Páťu dle instrukcí poslat na kroužek, dozvěděla jsem se, že na stejný kroužek jde i školkový Oskar, s kterým kluci momentálně kopali velkolepou díru a že tedy půjde s ním a jeho tatínkem. Tatínkovi jsem to tedy oznámila, že nafasuje ještě jedno dítě a za pět minut odešli.
Cestou z hřiště jsme ještě potkali Páťovu maminku, jak jde synka na kroužek vyzvednout. Hned jsem jí řekla, jak mě potěšilo, že Páťa taky chodí sám. Začala mi až omluvvně vysvětlovat, že P. jezdí autobusem, aby se nikde nezasekl, jak z okna kontroluje, že nastoupil, a že to synek zvládá a chce chodit sám... Ujistila jsem ji, že mi to právě přijde skvělý a že po všech těch reakcích "Tonda už fakt chodí ze školy ÚPLNĚ SÁM??? A NEMÁ MOBIL???" jsem ráda, že to tu někdo vidí podobně jako já.
A tak kluci ráno jezdí autobusem spolu ještě s Adamem a jeho starší sestrou a ke škole už taky skoro nesmím, protože domů přece chodí s Páťou. Když Hanička spala u babičky a ráno tedy Míša vedl na autobus jen Tondu, tak se asi 50 m od zastávky od synka dozvěděl "tati, už jdi, já už to zvládnu" a mazal za klukama na zastávku.
Tak to vypadá, že se mi to dítě bude klackovat po ulicích a poroste jak dříví v lese! A z toho, kolik dětí různého věku tu venku vídám, nebude sám. Postupně k tomu snad dojdou i holky. Jo, takhle si to představuju!
18.10.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 23.10.2017. Počet zobrazení: 1356