Máme tu přísná vládní opatření. Kromě dosud obvyklých požadavků na neshlukování se a omezení, s kým se můžeme a nemůžeme stýkat, tu máme zákaz přesunu mezi okresy. Snažíme se. Nicméně po jedné sobotní návštěvě našeho lesa, kde byl základní problém se vyhnout lidem, jsme naznali, že epidemiologické situaci nejvíce prospějeme, pokud porušíme vládní nařízení a odjedeme do Zvírotic. Prostě abychom neporušovali nařízení "neshlukovat se", museli jsme porušit nařízení "nepřekračovat hranice okresů". Chápete, jo?
Předpověď počasí neslibovala nic moc hezkýho, ale bylo nám to celkem fuk, prostě jedem. Hezky mělo být do čtvrtka, pátek ještě fajn a pak zas návrat zimy. Ve středu byl Tonda objednán k zubaři, tak jsme využili příležitosti vyrobit si čestné prohlášení s razítkem a jeli jsme . (Ne)čestně jsem na papír prohlásila, že lock-down trávíme ve Zvíroticích, k čemuž mám zde výpis z katastru a ve středu jsme jeli k zubaři, což dokládám účtenkou. A těžko můžu nechat holky celý den samotné na chatě, že. Až mi bylo trochu líto, že nás nestavěli, když jsem si zajistila tak neprůztřlené krytí. Měla jsem tedy trochu problém, jak dětem vysvětlit, že vlastně lžeme a porušujeme pravidla. Pojala jsem to, že máme na výběr buď nepřekročit hranice okresu a zůstat v přeplněné Praze, kde se ovšem těžko vyhneme lidem, nebo se proviníme překročením hranic dvou okresů, ale ve Zvíroticích budeme sami (s prarodiči, s kterými se stýkáme i tak) a nikoho ani sebe tedy neohrozíme. A že tedy jdeme cestou porušení zákazu, které nikoho neohrozí, než cestou dodržení všeho v přelidněné Praze. Jasně, není to úplně ok, ale dělám co můžu a líp to neumím.
Středu odpoledne a slunečný a teplý čtvrtek jsme strávili na zahradě, já ještě trochu v práci, večer jsme si vyzvedli tatínka u autobusu (jel za rodinou a do couráku Praha - Sedlčany se policajtům fakt nechce). V pátek bylo ještě dobře a v sobotu zas padaly trakaře. V sobotu ale taky přijeli B&D, pekli jsme mazanec, barvili vejce a i dvě úderné vycházky jsme zvládli. Hanička si v holdingovém tisku přečetla, že v některých oblastech Německa nemají velikonočního zajíce, ale lišku, jíž připravují pelíšek, do kterého ona pak naděluje. A liška je její soul-animal, takže dva dny děti strávily přípravami na příchod lišky. V pondělí už jsme zas byli sami, poklidili a odjeli do Prahy vstříc dalšímu zimnímu týdnu. Vzdor počasí a situaci to byl moc fajn nádech.
18.4.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 19.4.2021. Počet zobrazení: 659
