Osm jednotek, 14 dospělých, 13 dětí. Po dobré zkušenosti z jarňáků jsme si v tradiční sestavě domluvili společné vaření, takže za cenu jedné večeře jsem získala další dvě "zdarma". Po příjezdu to bylo ještě na pivo venku. V sobotu jsme na výlet vyrazili ještě nalehko, v neděli jsme opět vytáhli zimní bundy. V pondělí vysvitlo slunce, poprašek sněhu roztál, ale zimní bundy ještě nevadily. V Praze po příjezdu Hanička obřadně vyhodila své prodřené sněhule do popelnice a v úterý jsme šli ven v krátkém rukávu.
V sobotu výlet na rozhlednu Kopanina, potom zřícenina hradu Frýdštejn, cestou krásné výhledy na Trosky. Abychom nemuseli spadnout do rokle a zas nahoru, vydali jsme se zpět úvozem do obce Bobov. Odtud přes louku a lesem do osady Protivná. Když se děti ptaly, kdy už teda budeme v té Protivné, tak jsem říkala, že v Protivné můžeme být hned. A začala jsem vyjmenovávat, co všechno je na tom výletě úplně pitomý a jaké všechny katastrofy nás ještě čekají. Děti se hned chytly a šlo jim to náramně. Za výčtu všech možných i nemožných příkoří světa jsme zvesela doskotačili k zastávce Protivná, kde jsme počkali na ostatní. A odtud už jen kousek po louce a lesem zpátky k ubytování. Cca 8 km. Tak akorát, abychom se ráno nemuseli honit, něco viděli a odpoledne ještě děti mohly řádit v okolí chalupy a my si dali pivo venku.
V neděli se probouzíme do poprašku sněhu, je zima, pod mrakem a fouká. K tomu nás odpoledne ještě čeká folklor, takže volíme krátký úderný výlet do nedalekého Skalního města. Autem jsme se přesunuli na druhý břeh Jizery, cestou jsme ještě nabrali Annu s Josefínou, která přijela aspoň na jednodenní povyražení od maroda. Čtyřkilometrová procházka skalním městěm s nespočtem vyhlídek a skalních prolézaček zakončená pozdním obědem v hospodě s hřištěm. Odpoledne návrat a folklor.
Motáme pomlázky a bez ohledu na pohlaví barvíme vejce. Kombinace technik práškové barvy do skleničky, permanentní fixy a samolepky se ukázala jako zcela samosprašná, přitom dostatečně efektní a zábavná, a tak jsem si na vosk horko těžko uhájila dvě vejce. Ideální.
V pondělí ráno proběhl rituál šupání a podarování vejci a dalšími pochutinami, děti jsme pak vykmitli ven ke konzumaci koledy, sbalili jsme a uklidili barák a v jedenáct jsme vyrazili ještě na poslední minivýlet na maloskalský Pantheon. K tomu samozřejmě několik večírků, děti, o kterých jsme skoro nevěděli (včetně Olinky) a mně zas učarovala krajina Podkrkonoší. Povedené to bylo.
