Celé tohle covidové období je tak trochu na hovno nic. Ale některé dny jsou horší než jiné a taková byla právě sobota. Sice jsem měla naplánovaný výlet, ale ráno lilo tak, že to fakt nešlo a pak se nám ten den prostě nepěkně rozplizl a vůbec mi to neudělalo dobře. V neděli jsem si tedy naordinovala ostrou terapii. A protože se mi zrovna ozvala L., jejíž jednotka akorát končí karanténu a uvítají venčení, mohli jsme tatínka nechat doma a měli jsme i společnost. Tušila jsem, že Olince bude chybět parťák, nebyla jsem si jistá, jestli si sednou Tonda, Hanička a Karin, ale bylo mi to nějak jedno. Tenhle výlet je prostě moje terapie a děti půjdou, protože je třeba se venčit.
Ráno jsme se sice probudili do hustého mokrého sněžení, ale už nebylo zbytí a domluvený sraz na Bořislavce utnul jakákoliv zaváhání hned v zárodku. Seběhli jsme na Kotlářku, busem do Motola a metrem na Bořislavku, kde nás už čekala Linda s Karin a Martinem. Sjeli jsme na Jenerálku a odtud jsme po červené vyšplhali nad Šárecké údolí. Postupně přestalo sněžit, vysvitlo slunce, v termoskách zen a chandra začla konečně ustupovat. Nejdřív se sčuchli jen Karin s Tondou nad hovory o Harrym Potterovi, ale nakonec potterovská dvojice absorbovala i ostatní děti. Když si všichni našli kouzelnické hůlky, vsákla se i Olinka a bylo vystaráno. Přes šárecké hradiště jsme došli do Vokovic, na závěr úspěšného výletu jsme si s Lindou daly jedno točený z PETky a děti malinovku a vydali jsme se domů. Večer jsem ještě vyrazila Semmeringem na Hlavák a s Adélou jsme se úspěšně prokecaly přes Riegrák.
Konečná bilance byla 19 tis. kroků, jedna termoska zenu, jedno točený a dva svařáky. Za alespoň dočasnou záchranu zdravého rozumu velmi přijatelná cena.
4.2.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 6.2.2021. Počet zobrazení: 671
