Po loňské zkušenosti jsme se shodli, že bydlení tak, abychom si mohli chodit na náměstí pro točený, je naprostá nutnost. Letos jsme to ještě vylepšili - bydleli jsme na horním konci náměstí v moc příjemném penzionu se zahradou.
Počasí sice moc nepřálo, ale vlastně to bylo lepší než loňských permanentních 35 stupňů - na zimu se oblékneme, před deštěm schováme. Zvládli jsme roštejnské koupání i pstruha na grilu, telčské podzemí a rozhlednu Oslednice.
Zajeli jsme si na mastňácký výlet na Landštejn, autobusem a pěšky jsme zvládli hrad Roštejn, cestou zpátky jsme to vzali přes poutní kostel a lanové centrum na Křemešníku. V hodně deštivých dnech jsme se schovali do obrovské indoor herny v rekonstruovaném Panském dvoře a se školkovou Katkou jsme si dali slíbenou zmrzlinu. Vylezli jsme na všechny dostupné věže (Landštejn, Roštejn, Oslednice, kostel Sv. Ducha) a samozřejmě zkonzumovali nepočítaně piv, zonek, zmrzlin, langošů a párků v rohlíku.
Z prázdninové nabídky jsme si vybrali tři koncerty. Děti jsme pořádně oblíkli, do batohu sbalili nějaké zobání, pití. Olinka strávila minimálně část koncertů spící u mě na zádech, děti většinu koncerů zvládli jako diváci příp. tančíce ve volném prostoru u brány nebo pod dozorem jednoho z nás pobíhaly na vedlejším nádvoří. Ze všech koncertů jsme odcházeli cca v půl desátý, Redla jsme dali skoro celého. Totiž já s Tondou a Olinkou jsme vyrazili pár písní před koncem a Míša zůstal do konce se spící Haničkou, kterou pak donesl domů.
Žalman a spol. bylo takové déjá vu. Návrat do trapností mládí. První lásky a romantické touhy v podání sedmdesátiletého "barda folku" pro mě byly trochu úsměvné, trochu odstrašující a trochu legrační, ale užila jsem si to moc.
V pondělí jsme si dali dvě bluesová tria - Ivana Hlase a Michala Prokopa. Ivan Hlas je sice čím dál vágusovitější, ale jeho vystoupení bylo živé a lehké, kytarová sóla Norbiho Kovácse zábavná a Ivan Hlas mluvil tak akorát a byl vtipný. Zato Michal Prokop v doprovodu Luboše Andršta a Jan Hrubého bylo pro mě velké zklamání. Takové bezduché pidlikání, kytarová onanie preludárium bez nápadu. Dokonce i staré dobré pecky Framusu byly v jejich podání bez jiskry. A k tomu se Prokop jevil jako žvanivý stařec. Škoda. Chuť jsem si spravila už sama na následujícím Nocturnu v zámeckém parku - Robinson Crusoe v podání Víti Marčíka měl magickou atmosféru. Chvílema trochu žvanivé, ale vzhledem k tomu, jak moc mi představení utkvělo v paměti, to asi bylo dobré. A rozhodně musím pochválit odpolední loutkovou Sněhurku a sedm trpaslíků pro děti i dospělé v podání téhož umělce. Dlouho jsem se na představení pro děti tak nebavila. A píseň o plynoucím čase "ping-pang-pong, cink-cink, tik-tak-tik-tak-tik-tak" si děti prozpěvují dodnes.
A ve čtvrtek to přišlo. Díky školkové Katce jsme získali podpultové lístky na jinak vyprodaného Vlastu Redla a Hradišťan. Na Redlovi jsem byla asi před deseti lety a bylo to pro mě velké zklamání. Umělec byl ožralý a k publiku velmi neuctivý, ale už je to dávno, tak jsem se rozhodla dát mu druhou šanci. A dobře jsem udělala. Slzet jsem začala hned u prvních písní. No, uznejte - Opět na výletě a Město měst, to se nedá ustát. Redlův krátký úvodní blok končil Holkami z Utopie, při kterých už nastoupil Hradišťan a z písně o lásce a manželství muzikanti udělali svižný klezmer. A pak to vzal do rukou Pavlica a já zírala, že Hradišťan není žádný třeskutý folklor, ale živá muzika často s vtipem. Přehráli spoustu svých písní, potom skoro celou desku, kterou vydali s Redlem před deseti lety a pak už z podia nikdo z nich neslezl. Bylo znát, že to není koncert "tak si spolu zahrajem" - spousta nových aranží a u těch společných klasik bylo evidentní, že mají celý program nově oprášený a velmi pečlivě nazkoušený. No prostě to bylo boží!
Celé Prázdniny v Telči byly boží.
30.8.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 4.9.2016. Počet zobrazení: 1725
