Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

"Tak čau!"

Loni na chalupě se oblíbená teta Hana nechala slyšet, že by si příští rok vzala děti třeba na týden. Zbystřili jsme, zaregistrovali, rozhodně odsouhlasili a čekali. A teta si na jaře opravdu vzpomněla a akci několikrát potvrdila i s termínem. Nakonec jsme vyhodnotili, že než se vracet ze Soběslavi dvě hodiny domů a v pondělí děti předat na tříhodinovou cestu vlakem, tak to to radši vezmem z Pantakovek rovnou do morového koronavirového epicentra F-M. Asi jsme měli mít obavy, ale týden bez dětí pro nás byl tak závratná představa, že by mě nezviklal snad ani dýmějový mor.

V neděli večer jsme lehce uondaní přistáli v Místku. Poseděli jsme na zahradě, děti už uložila sestřenice Markéta, t.č. studentka na učitelství v mateřských školách, a v pondělí jsme už jen přebrali zavazadla, naložili smradlavé věci z Pantakovek, vyložili sedačky a koloběžky a dopoledne vyrazili sami dva do Prahy. Už ta cesta vzdor D1 byla fajn - stačilo, že se nikdo neptá, kdy už tam budem. Všichni se ptali, co budeme dělat. Nedělali jsme nic. Mohli jsme být doma, chodili jsme se koupat do Motola, já jsem si střihla jeden neočekávaný dýchánek v Ondřejově a najednou byl pátek a vyráželi jsme na chalupu.

Překvapivě byl nejvíc stýskavý Tonda, Olinka naopak po nás ani nevzdechla. Zdaru akce vedle péče celé rodiny vč. babičky napomohla i koťata k pomazlení u sousedů. A v pátek pozdě večer jsme se potkali na chalupě. Vzhledem k tomu, že jsme tam byli jen na tři dny, snadno jsem odolala třeštění, takže oheň a grilování, vycházka standard ke škole, houby, inženýři postavili novou houpačku a děti svezli na čtyřkolkách.

Po návratu měly děti jeden den na výdech a ve středu si je vyzvedli malvazinští B&D a frčeli do Zvírotic. Já jsem v pátečním hicu neodolala a vyrazila za nimi se vykoupat. Byla jsem přesvědčená, že to je "one way ticket" - buď tam zůstanu do neděle nebo si je v sobotu odvezu. Ale zkusila jsem to: "já se teď ještě vrátím do Prahy za tátou a vy tu ještě s babičkou a dědou přespíte a zítra se uvidíme, jo?" - "Hm, tak čau!" pravila Olinka. Zdá se, že stojíme na prahu další etapy. Ani jsem se neurazila. Ještě zbývá dětem, coby majitelům telefonů, vysvětlit princip neinformování a bude to úplně dokonalé.


15.7.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 30.7.2020. Počet zobrazení: 190

Komentáře