Při přebírání chalupy nás paní domácí upozornila, že v obci visí cedulky, že v pondělí nepůjde proud. Od osmi do čtyř. Super. Vytápění je elektrické, sporák na indukci, v chalupě je tma i přes den, vlek taky nepojede a předpověď je suverénně nejhorší za daný týden. Takže program je jasný, v pondělí jdeme na výlet. Děti měly dojem apokalypsy, neustále vymýšlely, co všechno nebude fungovat, plánovaný výpadek v nich vzbuzoval napůl pocit dobrodružství a napůl lehkou paniku (a co když se jim to nepodaří zase zapnout???) Vzpomněli jsme si i na četné výpadky proudu na chalupě, kde to ovšem nemá nijak zvlášť tragický dopad na provoz, narozdíl od pronajaté moderní chalupy. Ráno jsme si museli lehce přivstat, abychom stihli uvařit čaj a tekutý zen do termosek a opravdu úderem osmé všechno zhaslo.
Není na co čekat, rychlá snídaně, mažeme sebáky, balíme protikňourací sušeku a vyrážíme do Králík. Venku fouká, ze začátku prší, pak sněží. Kolem kostela po asfaltce mezi poli, která je prohrnutá cca 500 m za obec a dál jsou lvi. A hlavně sníh a vítr. Prostě survival. Ale není cesty zpět. Olinku bereme na záda, protože ta se sněhem a větrem jen velmi těžko bojuje, ostatní mají smůlu. Po chvilce kňourání a zastrčení všech rukavic, nasazení kapucí, utemování nákrčníků se nálada citelně zlepšuje, děti se rozprsknou do skupinek a postupujeme celkem rozumným tempem. Stále fouká, stále sněží, mraky visí těšně nad námi, ale cesta a výhledy jsou nakonec moc krásné. A hlavně ten pocit, když z té sloty zapadneme do hospody...
Z naší letní dovolené v Králíkách si pamatujeme rušnou restauraci U Lípy se zahrádkou, která se nám v létě velmi zamlouvala, a tak jdeme najisto. V zimě se z podniku vyklubal místní pajzl, který se ale nakonec ukázal jako skvělá volba: vyznačoval se nebývale příjemnou a hlavně vstřícnou obsluhou - holohlavý hromotluk se naší společnosti vůbec nezalekl, dokonce ochotně vyřídil všechny objednávky i s dětmi. Lokál malý a domácký, stůl štamgastů z nás měl povyražení a na jídelním lístku dvě hotovky plus sekce friťák. Ovšem hotovky i smaženosti byly výtečné a už dlouho se v hospodě naše rodinná jednotka v plné sestavě nevešla do šesti set i s dýškem. A to si Tonda objednal (a snědl) dospěláckou porci řízku.
Pak ještě cukrárna na náměstí, kde jsme si nakonec dali jen zmrzlinu, abychom stihli vlak zpátky do Červené vody a od nádraží ještě asi dva kilometry dokopce do Šanova. Cestou jsme se ujistili, že práce na výměně trafostanice skončily a první rozsvícená chalupa nad ní nás značně uklidnila.
5.3.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 8.3.2019. Počet zobrazení: 1012
