Po nucené přestávce kamarádka Alena znovu zařídila celé Dvacítce hory. A protože doba je zlá a hlavně nejistá, vydala se do osvědčeného terénu, kde nikdo nic moc neřeší a kde mají patrně vždycky volno. Opět jsme vyrazili na Studenov. Ubytovna zas o něco vybydlenější, provozovatelé podniku ještě bizarnější, ale také skvělá poloha přímo na stopě i sjezdovce a letos i vynikající sněhové podmínky. Jediný funkční prvek byl ukrajinský kuchař a jeho pomocnice, kteří ovšem odváděli skvělou práci a to vše za naprosto bezkonkurenční cenu 500 Kč/dospělý s polopenzí (s vynikající snídaní). Jak tento podnik funguje po ekonomické stránce, nám není jasné, ale vzhledem k tomu, že kvůli karanténám a covidům odpadla minimálně třetina přihlášených, byl Studenov a jeho "free-style" skvělá volba.
"Alčiny hory" jsou akce natolik populární, že jsem před odjezdem dokonce děti nechala dobrovolně doma, abychom nechytli nějakou nežádoucí karanténu (ta Tondova naštěstí končila ve středu). Zvolili jsme osvědčený model - ve čtvrtek v poledne jsme se sešli na Studenově na sjezdovce a před čtvrtou jsme se nechali vytáhnout nahoru a došoupali na lyžích těch asi 500 m k chatě Studenov. Díky tomu jsme se dostali i do prvního závozu zavazadel, což se ukázalo jako velké dobro, protože po dvou jízdách se skutr rozbil. Nakonec se majitelům podařilo sehnat výpomoc, takže nakonec bez pyžama a bačkůrek nikdo nezůstal, ale to čekání u bagáže byla docela pakárna. V objektu se za dva roky neodehrálo vůbec nic, ale záchody a sprchy funkční a rekonstruované, rozpadající se zbytek přežijeme. Majitelé si nově zřídili venkovní stánek, kde trávili celý den, nalévajíc se zelenou, a tak večer už nebyli zrovna v kondici. Ale takhle v partě a za ty peníze je z toho spíš úsměvná historka.
Celou noc vydatně sněžilo a v pátek ráno jsme se probudili do protrhávající se oblohy. Vydali jsme se na běžky - starší děti zvládly s vrcholovým družstvem neuvěřitelných a sakra náročných 23 km: Ručičky - Kládová cesta - Krakonošova snídaně - Vosecká. Buchtičky se šodó (mami, to ale bylo opravdový šodó - s rumem!) a zpět. Poslední dojížděli už za tmy. Družstvo B (já s Olinkou a další) dobylo Dvoračky, což taky není úplná selanka. Z Ručiček sakra do kopce, dva náročné traverzy sjezdovek a na zpáteční cestě zase dva pořádné sjezdy. Cesta tam byla dost úmorná, ale na Dvoračkách jsme si dali lívance a zpátky jsme úplně letěli. Všechno to dali a Olinka si připsala nový rekord 10 km.
V sobotu byl odpočinkový den. Hanička s Olinkou a družstvem B zvolily "norování" ve sněhu a kratinký běžkový výlet na Čerťák. Vrcholové družstvo (tentokrát jsem doprovod dělala já) vyrazilo do Harrachova. Ručičky - Kládová cesta a tady se z družstva vydělilo ještě družstvo A-a v počtu dvě dospělé a dvě děti a protáhli jsme si to ještě znovu přes Krakonošovu snídaní a nádherným sjezdem kolem Mumlavy na Mumlavskou boudu. Do hospody jsme vstupovali poněkud se "zmrzlými držkami", ale lívance, polívka a svařák nám spravily náladu. Pak do Harrachova, kousek pěšky městem, u skokanského areálu (konečně jsem viděla zblízka skokanské můstky - jak zdola, tak potom z lanovky) jsme mohli zase obout běžky a sjeli jsme k lanovce, která nás vyvezla na Čerťák. Odtud už pak jen dva kilometry na Studenov. Nástup na lanovku a výstup z ní byla veliká legrace se spoustou gagů a následný sjezd po modré sjezdovce k odbočce na Studenov byl pro mě nádherný zážitek: 8 dětí na běžkách sborově zpívá a mydlí to dolů hlava-nehlava, až se za nimi práší. Byla jsem tím obrazem zcela jatá. Naštěstí se nám je podařilo včas zastavit u odbočky. Družstvo A-a to nakonec mělo poctivých 18 km. Ovšem mrzlo až praštělo, svítilo slunce a rozhrnovali jsme čerstvý prašan. Nepamatuju se, kdy naposled jsem na horách zažila takové podmínky.
Večer tradiční čokoládové fundue a v neděli sbalit, nechat svézt zavazadla dolů a před odjezdem ještě dvě hodiny na sjezdovce tentokrát v totální slotě. Myslím, že děti dostaly ten správný kontrast k Rakousku. Ale nakonec studenovská sjezdovka ukázala i leckterá pozitiva - jednak ani o víkendu nebyla nacpaná (asi všechny velké lyžaře stahuje velké středisko nahoře v Rokytnici) a hlavně tady mohly děti jezdit zcela samy a bez dozoru, jen jsme občas registrovali, že je vidíme tu na vleku, tu na sjezdovce. Na závěr hranolky a párek v rohlíku ve stánku a domů.
30.1.2022 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 3.2.2022. Počet zobrazení: 578
