Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Strážné

9.10.2016

Volala mi H., že se jim uvolnilo jedno místo na pronajaté chalupě ve Strážném. V TOM Strážném, kde jsme spolu prožily všechno důležité: naučily jsme se lyžovat, společně jsme nenáviděly své otce na běžkových výletech, opily se laciným červeným, ponocovaly na dospěláckých i vlastních tajných večírcích, statečně jsme se ve sněhu nechaly polévat ledovou vodou z konví... Neváhala jsem ani chvilku a ve středu jsem s dětmi vyrazila.

Trasu jsem zvládla po paměti, skoro jsem byla schopná odrecitovat jak jdou vesnice po sobě, vč. her, které jsme v autě hrály. Bez problémů jsem zvládla i "poslední míli", tedy dojet k té správné chalupě. Výhoda "letního" pobytu je, že lze zajet až k objektu. Nevýhoda je, že pak člověk táhne spoustu krámů, které by jinak nebral, protože do auta se to vejde.

Počasí sice babí léto nepřipomínalo ani z dálky, ke slovu přišly zimní bundy, čepice i rukavice, ale užili jsme si to moc a já se s H. nepřetržitě dojímala.

Ve čtvrtek jsme vyrazily do Krkonošského muzea ve Vrchlabí, které pro mě bylo velmi příjemným překvapením. K expozicím "z krkonošského života", rozuměj krámy, které najdete v každé druhé chalupě (staré lyže, hoblíky, tkalcovské stavy, vidle, žebřiňáky atd.), je zde v suterénu i expozice o krkonošské přírodě. Živé ryby, žáby, mloci, čolci, hadi v improvizovaném přirozeném prostředí. Interaktivní tabule s různými typy horské přírody celého světa, modely horské přírody, kostry, atd. Mírné náznaky interaktivity a zohlednění dětských návštěvníků jsme zaznamenaly i v té horní expozici o životě v Krkonoších. Venku pak park se starými odrůdami ovocných stromů a záhony, na kterých na první pohled roste všelijaký bordel, ale ve skutečnosti to jsou jednotlivá přírodní stanoviště. Předpokládám, že do muzeí západní Evropy to má stále ještě dost daleko, ale i tak to pro mě bylo velmi milé překvapení a příjemně strávené deštivé dopoledne.



V pátek se udělalo kýčovité azuro a my jsme podnikly výlet Strážné - Šestidomí - Struhadla - Herlíkovický kostelík. Ze Strážného krásná vyhlídka na zasněženou Černou horu, Hříběcí boudy a Rennerovky, na Šestidomí jsme úspěšně otevřely stánek s občerstvením. Cesta ze Struhadel zadem ke kostelu byla sice pro čtyři přítomné kočárky téměř nesjízdná, ale ty výhledy na Přední Labskou (teda doufám, že to byla Přední Labská...) v podzimních barvách a posléze na zasněžený Kotel za to stály. A zbytek času jsme trávily v blízkém lese, na nedalekém hřišti a různými výtvarnými činnostmi v místní klubovně.



Děti už jsou dost velké na to, aby měly trapné rodiče, a tak je s H. opruzujeme informacemi, že "támhle do té chalupy jsme jezdily, když jsme byly tak malé jako vy..." a dalšími "historkami starých zbrojnošů". Vše v pořádku, děti ani nepředstíraly, že by je to zajímalo.

Navzdory počasí jsem si to moc užila a zcela nová společnost byla nesmírně osvěžující. A rozhodla jsem se, že se do Strážného zase začneme vracet, protože ty výhledy v koktejlu se vzpomínkami jsou pro mě naprosto opojné. A třeba jednou... se nám poštěstí se ještě podívat i do té "naší" chalupy z dětství. Trochu jsem se zasnila. Muži ostatních žen se v pátek připojili, nicméně já jsem se rozhodla být benevolentní manželkou a dala jsem muži volno až do neděle. Představuju si, že to vyměním za nějaký budoucí víkend, kdy odjede k babičce se VŠEMI dětmi.


13.10.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 16.10.2016. Počet zobrazení: 1414

Komentáře