Kroužky budou - kroužky se ruší. Hudebka se ruší - Výuka 1-1 může běžet - Pardon, vlastně nemůže, nesmí se zpívat. DDM ruší všechno. Sokol jede - Sokol se zavírá. Tělocvik zůstává - ruší se plavání. Kroužek cvičení se ruší - kroužek cvičení přesouváme ven - kroužek cvičení se ruší i venku.
Na akci nedorazím, měl jsem rizikový kontakt / mám doma starou babičku / není mi dobře. Budete to natáčet? Můžeme se připojit on-line? Přesouváme se komplet do on-linu. Rušíme všechno. Rušíme zakončení - rušíme celou Stezku. Rušíme čtyřicítkový mejdan.
Hospody do půlnoci - do desíti - do osmi - vůbec. Zavřené vysoké školy - střední školy - druhý stupeň ZŠ - komplet. Hlavu mám jak pátrací balon, neustále třeším, co je, co není. Furt ve střehu. Jak moc je to vyčerpávající jsem zjistila, třeba když děti odjely na ŠvP. Po každém finálním rozhodnutí (Stezka, akce v práci, odjezd na švp), to ze mě na jednu stranu spadlo, že to můžu pustit z hlavy, na druhou stranu mi to doteklo a pokaždé jsem se na chvilku potichu sesunula. A tak furt dokola a nemá to konce, protože je pořád něco, co visí ve vzduchu. Ale pro nás už snad nic až tak zásadního.
Fakt jsem zoufale nechtěla, aby zavřeli i základky a spoustu dalších věcí, ale po tomhle všem byla ta karanténa vlastně i trochu vysvobození. Konečně spadla klec a je jasno. Tak jdeme na to. On-line výuka je připravená, škola nabízí i notebooky k zapůjčení, komunikují paní učitelky i ředitel. V práci jsme se dohodli, že do konce října to zatím zavřeme a dál budeme muset vymyslet trochu jiný model fungování, protože různá covidová omezení tu nejspíš nejsou naposled. Všechno běží, už to máme zajeté, tak není problém, ne? Jenže na jaře jsem to nesla lépe. Měla jsem pocit, že to je prostě nutné a důležité, že se to přežene a bude to dobré. A nakonec z toho vlastně byla i zajímavá zkušenost a milý vhled do výuky dětí. Teď na podzim mě to už jenom sere. Sice vidím, že to je nutné, ale taky vidím, co k tomu vedlo - že to naši představení jednoduše posrali, jak mohli a teď se v tom kvůli jejich neschopnosti všichni uvaříme. Pardon my french.
Tak do práce. První tři dny jsme nějak přežili, druhý týden začal ukázkovým pondělím - posraným navrch (kdybych nebyla slušně vychovaná, použila bych snad ještě expresivnější vyjádření). No a pak už dobrý. Vytiskli jsme všechna zadání, dohledali všechny odkazy do on-linu, odškrtáváme, snažíme se držet režim a tempo a už to celkem jde. Hodně pomáhá i to, že Olinka chodí do školky, pokud tedy nemá nudli jako ve čtvrtek a v pátek. Ale nebaví mě to ani trochu a pozitiva jsem zatím také nenašla žádná.
EDIT: Tak nic, ve školce je covid. Zatím slibují odstávku jen na pár dní. A díky tomu, že tam Olča ve čtvrtek a v pátek nebyla, tak se jí netýká ani karanténa ani testování. Stay positive. Nebo negative? Já už nevím. Prostě jipijajej, tonoucí se stébla chytá!
20.10.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 21.10.2020. Počet zobrazení: 1052
