Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Slaměná a výlet rodinný

24.3.2019

Jednou do roka mi můj zlatostříbrný muž věnuje jeden celý víkend o samotě. Narozeniny mám sice až v červnu, ale tenhle předčasný zimní nebo jarní dárek je ten nejkrásnější a další už nepotřebuju.

Celé akci předchází velké plánování. Sepíšu si dlouhý seznam, co rozhodně musím stihnout. Ten pak redukuju na půlku a z té se mi podaří realizovat tak šedesát procent. Začnu vždycky tím, že si uklidím. Všichni si klepou na čelo, že mám čas pro sebe a strávím ho úklidem. Ale tak to není. Já si uklidím, protože vracet se tři dny do uklizeného bytu je naprosto nevšední zážitek.

Ve čtvrtek odpoledne jsem tedy dětem zabalila vše potřebné, celou smečku s tatínkem jsem posadila u nás do motoráku a zkontrolovala, že opravdu odjeli. V plánu byla sauna, nějaká kultura a samozřejmě pečlivé vybraná společenská setkání. Úklid dětského pokoje jsem nakonec pojala příliš ambiciózně, takže došlo na škrty v plánech a nakonec z toho zbyla hlavně ta společenská část. Letos jsem obvyklou mužskou společnost vyměnila za dámskou a v pátek odpoledne jsem vlakem odfrčela kousek za Prahu, kde jsem strávila skvělých 14 hodin ve skvělé společnosti drahé M. Z toho jsme tedy čtyři hodiny prospaly, takže si to holt budeme muset ještě někdy dopovědět. Dopoledne jsem se přesunula udělat společnost mé babičce a když už jsem byla na Vinohradech, tak jsem se ještě zastavila u další kamarádky. Domů jsem se vrátila zcela vydrnčená a šťastná, že mám před sebou ještě celý jeden den o samotě.

V neděli už jsem tedy nedělala více méně nic a večer jsem si zbytek družstva vyzvedla na nádraží. Náraz byl jako obvykle tvrdý. Děti se pohádaly ještě v autě, kdo mi co bude vyprávět, Olinka také již tradičně vrátila s nudlí, která mě následující dva dny uzemila doma, ale Míša byl zcela nadšen, jaká už je to s nimi pohoda. Kromě četných rodinných návštěv, tradičního bazénu a Světa techniky stihl i veskrze áhodné setkání se spolužáky, jejichž starší děti se postaraly o naše děti, a tak byli všichni spokojení. No a já holt to, co jsem nestihla, budu muset dohnat příště.

5.4.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 5.4.2019. Počet zobrazení: 1033

Komentáře