Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Slaměná

25.2.2018

Ve čtvrtek jsem nasadila muže se všemi dětmi do našeho motoráku, zamávala, počkala, až červená světla opravdu zmizí za zatáčkou a nahlas si zavejskla. O nějakých 45 minut později na Hlavním nádraží přesedají do Žluťáka a frčí do Ostravy. Děda je odveze z nádraží, babička nasmaží lívance a celá početná rodina Hujerových Režných se našim dětem stará o zábavu a muži o relativní klid. Malý svět techniky v DOV, sáňky, bazén, oběd v restauraci, strýčkové, teta, bratranec, sestřenice... No a tatínek stihnul i jeden třídní sraz.

A já? Já si nejdřív tradičně uklidila, abych to tu měla čtyři dny hezký. A pak jsem chodila na dlouhé procházky mrazivou Prahou, do kaváren, zašla jsem si do knihovny bez asistence jakéhokoliv dítěte, na výstavu, na pivo. Kino jsem letos nedala, ale hodně jsem koukala na filmy doma. V klidu jsem snídala a spala SAMA!!! v posteli. Sporák jsem zapla až v neděli, k přípravě nedělního uvítacího oběda. Nestýskalo se mi ani trochu. V neděli odpoledne jsem si pro ně dojela na nádraží. Nejdřív jsem nevycházela z údivu, jak moc a pořád mluvěj, ale večer už jsem byla ráda, že je mám doma a že je tu zas živo a legrace.

Stezka, Spanilka, Lesní hry... to všechno je super. Trochu se vyřídit, společensky vybít. Nebo nabít? No, to je jedno. Ale víkend úplně sama doma? Ááááách! A tak děkuji svému muži i jeho početné rodině.

6.3.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 6.3.2018. Počet zobrazení: 78

Komentáře