Školy v přírodě
25.9.2020
Loňskou školu v přírodě na jaře zhatila karanténa, oba to oplakali. Paní učitelky jsou ale akční a řekla bych, že na školy v přírodě jezdí s dětmi rády, obě třídy jezdí s cestovkou, takže všechny strany byly motivované akci uskutečnit na podzim. Termín jsme dostali hned začátkem září a obě třídy jely ve stejném týdnu! Nevídané! Hanička jela někam k Berounce, Tonda na Bradu nedaleko Jičína. Od pondělí do pátku.
Doufala jsem, ale vzhledem k epidemiologické situaci jsem se do poslední chvíle snažila na akci neupínat, stále jsem počítala s tím, že nepojedou. V pátek před odjezdem už jsem začala opratrně připouštět, že v pondělí odjedou. Našla a vyplnila jsem všechny potvrzení a papíry, předepsali jsme pohledy a v neděli jsme zabalili dva kufry. Nedělní sms s nějakou upřesňující informací k odjezdu v nejedné rodině vedla málem k infarktu, ale v pondělí jsme se opravdu sešli před školou. Obě třídy odjížděly v rozmezí hodiny, takže jsme ke škole jeli rovnou s oběma. Teď už jen do správného autobusu naložit správný kufr, odevzdat ty správné papíry a hlavně si ohlídat, abychom mávali na správné straně autobusu, což skrz tmavá skla není jednoduché. Všechno ale klaplo a při odjezdu byl opět patrný rozdíl mezi rodičovskými kolektivy obou tříd. Zatímco v Tondově třídě, když zmizela koncová světla autobusu z dohledu, málem lítaly špunty od šampusu, v Haniččině třídě byla patrná spíš ustaranost rodičů. Asi nikoho nepřekvapí, že tíhnu spíš k Tondově třídě.
Naštěstí obě paní učitelky vyznávají filosofii neinformování. Z 2.D. jsme dostali jen zprávu, že dojeli, zpravodajství ze 4.B. bylo trochu obsáhlejší, což mě zprvu viděsilo, ale naštěstí ustalo s pondělním oběděm. Naopak v pátek při příjezdu jsem od Tondovy paní učitelky ocenila, upřesňující zprávu k příjezdu. Ale je fakt, že i Haniččina skupina se vešla do avizovaného půl hodinového intervalu příjezdu, takže vše v pořádku. Děti přijely samozřejmě rozesmáté, plné zážitků a zas o něco větší a ani paní učitelky se nejevily nijak otřesené.
Já jsem přes týden nemusela řešit kroužkovou logistiku a i obavy o Olinku se vyřešily. V pondělí po školce jsme se šli podívat do Hájovny na slepice a hned nás tam vcucl tvořivý kroužek, kterému se kvůli ŠvP nedostávalo frekventantů. V úterý má Olinka v podstatě ten samý kroužek ve školce a ve středu a ve čtvrtek se Olinka nakvartýrovala k nové "nejce" Kirušce. No a pak už byl pátek a najednou se zas ten cirkus roztočil.
Loňskou školu v přírodě na jaře zhatila karanténa, oba to oplakali. Paní učitelky jsou ale akční a řekla bych, že na školy v přírodě jezdí s dětmi rády, obě třídy jezdí s cestovkou, takže všechny strany byly motivované akci uskutečnit na podzim. Termín jsme dostali hned začátkem září a obě třídy jely ve stejném týdnu! Nevídané! Hanička jela někam k Berounce, Tonda na Bradu nedaleko Jičína. Od pondělí do pátku.
Doufala jsem, ale vzhledem k epidemiologické situaci jsem se do poslední chvíle snažila na akci neupínat, stále jsem počítala s tím, že nepojedou. V pátek před odjezdem už jsem začala opratrně připouštět, že v pondělí odjedou. Našla a vyplnila jsem všechny potvrzení a papíry, předepsali jsme pohledy a v neděli jsme zabalili dva kufry. Nedělní sms s nějakou upřesňující informací k odjezdu v nejedné rodině vedla málem k infarktu, ale v pondělí jsme se opravdu sešli před školou. Obě třídy odjížděly v rozmezí hodiny, takže jsme ke škole jeli rovnou s oběma. Teď už jen do správného autobusu naložit správný kufr, odevzdat ty správné papíry a hlavně si ohlídat, abychom mávali na správné straně autobusu, což skrz tmavá skla není jednoduché. Všechno ale klaplo a při odjezdu byl opět patrný rozdíl mezi rodičovskými kolektivy obou tříd. Zatímco v Tondově třídě, když zmizela koncová světla autobusu z dohledu, málem lítaly špunty od šampusu, v Haniččině třídě byla patrná spíš ustaranost rodičů. Asi nikoho nepřekvapí, že tíhnu spíš k Tondově třídě.
Naštěstí obě paní učitelky vyznávají filosofii neinformování. Z 2.D. jsme dostali jen zprávu, že dojeli, zpravodajství ze 4.B. bylo trochu obsáhlejší, což mě zprvu viděsilo, ale naštěstí ustalo s pondělním oběděm. Naopak v pátek při příjezdu jsem od Tondovy paní učitelky ocenila, upřesňující zprávu k příjezdu. Ale je fakt, že i Haniččina skupina se vešla do avizovaného půl hodinového intervalu příjezdu, takže vše v pořádku. Děti přijely samozřejmě rozesmáté, plné zážitků a zas o něco větší a ani paní učitelky se nejevily nijak otřesené.
Já jsem přes týden nemusela řešit kroužkovou logistiku a i obavy o Olinku se vyřešily. V pondělí po školce jsme se šli podívat do Hájovny na slepice a hned nás tam vcucl tvořivý kroužek, kterému se kvůli ŠvP nedostávalo frekventantů. V úterý má Olinka v podstatě ten samý kroužek ve školce a ve středu a ve čtvrtek se Olinka nakvartýrovala k nové "nejce" Kirušce. No a pak už byl pátek a najednou se zas ten cirkus roztočil.
20.10.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 20.10.2020. Počet zobrazení: 845