Tradiční školkové vyřezávání dýní. Hanička dlabe, Olča obstarává místní kočárky a Tonda celý šťastný ze shledání zlobí se Šimonem. Imperialistické svátky u nás sice nechceme, ale odpoledne to bylo moc milé a svítící dýně ráno před školkou velmi efektní.
V lese nám slavnostně otevřeli Hájovnu a školkový výtvarno-zahradnický kroužek tam během jednoho odpoledne udělal záhony a nasázel cibulky. Jak to dopadlo, uvidíme na jaře.
A poslední již tradiční akce - lampionový průvod a Svatý Martin. Oproti loňsku bylo sice o poznání chladněji, ale lilo úplně stejně. Přesto jsme se opět sešli ve velmi hojném počtu a bylo to zas moc krásné. Limpionový průvod se vinul cik cak po cestičce pod Věž k Jupiterovi a sem přijel vopravdickej Martin na vopravdickým koni. Hanička teda tvrdí, že to byl jenom Jakomartin, protože ten kůň nebyl bílej, ale já vím svý. Mumraj byl obrovský, ale když ze tmy vystoupilo to obrovské zvíře s rytířem na hřbetě a ozvalo se "pozdrav Pán Bůh"..., až mi oči zvlhly a naskočila husina. Takže musel být opravdový. Kůň tedy byl tedy patrně svatý rovněž (nebo terapeutický), protože uprostřed davu výskajících dětí s lampiony se ani nehnul a pak ještě na povel vycouval. Děti si rozebraly dukáty, snědli jsme Martinské rohlíčky a vypili víno tradičně nevalné kvality a mohli jsme vyrazit domů.
