Byla to trefa. Skanzen se sestává ze zlatokopecké osady, mlýna a huti. To vše na velkorysém území, skrz které vede naučná stezka a vedené prohlídky probíhají jen ve zmíněných objektech. Procházíte se jak libo a vždycky si prostě počkáte na nejbližší prohlídku. Krom toho všechny stavby jsou repliky, takže sice nemají tu velkou muzejní hodnotu, ale zas si můžete na všechno sáhnout a nikdo vás nesleduje ostřížím zrakem, jestli se děti náhodou nepříblížili příliš blízko pásce. Koncept nemá chybu.
Začínáme ve zlatokopecké osadě. Starší paní průvodkyně je přesný opak slečny v jeskyních - erudovaná, vtipná a hlavně komunikuje s dětmi. Dozvěděli jsme se o místní historii, jakými technolologiemi se ruda těžila (do štol chodili kluci od osmi let. Kolik ti je? - Deset. - Chachá, tak to bys už dva roky makal!), všechno jsme si mohli vyzkoušet (no, zkus si zvednout tu vaničku! No a teď si představ, že byla plná šutrů!") a nakonec jsme si zazvonili na pivní zvon (horníci moc chlastali, tak se prostě v deset zazvonilo, hospoda musela zavřít a chlapi šli do postele).
Prošli jsme se kolem kanálu, který přiváděl vodu k nalezišti zlatonosných písků - vůbec nechápu, jak to tenkrát dokázali vyměřit tak, aby koryto překonalo terénní nerovnosti a mělo celou dobu ten správný spád. Prohlídka ve mlýně a huti už byla trochu rozvláčnější, ale pořád jsme si mohli všechno vyzkoušet, včetně rýžování a dřiny u měchů.
Cestou zpátky jsme se ještě stavili ve Zlatých horách na nákup a hlavně na kávu. A shledali jsme, že městečko rozhodně nepůsobí tak beznadějně jak jsme očekávali. Místní hřbitov (další moje úchylka) svou polohou a výhledem dokonce lehce konkuruje tomu v Kašperkách.
5.9.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 5.9.2019. Počet zobrazení: 859
