Sjezdovka v Kašperkách jezdí. Bohužel. Nedá se nic dělat, všechny sjezdové cajky házíme do jednoho auta, které sjede k lyžařskému areálu, my jdeme pěšky. K šestihlavému družstvu jsou přiděleni dva nešťastníci dozorující dospělí, kterým kupujeme jednu celodenní a jednu hodinovou permici. Na rozježdění dva dospělí, potom už se stačí střídat o jednu permici.
Olinka si vymínila, že už chce taky na lyže. Prošla se s lyžema na nohou tam a zpátky, dokonce se párkrát sklouzla z kopce. U toho se ptala, kdy už teda bude mít tu paní učitelku. Když se nenadále uvolnilo jedno místo ve školičce, Olinka nadšeně souhlasila, že to chce zkusit. Nechala si navlíknout rozlišovák a když na ni instruktorka promluvila, schovala se. Tolik k Olinčinu deklarovanému nadšení z lyžování. Na velký úspěch to letos nevypadá, ale uvidíme. Před námi ještě minimálně dvoje hory.
Zbytek party sáňkoval na zbytcích sněhu a přemrzlé trávě a my dospělí jsme postávali u stánku a konzumovali jeden svařák za druhým a nakonec jsme se docela dobře bavili. Je to hezké mít samostatné děti, které nadšeně mydlí sjezdovku, ale v půl čtvrté už nám byla docela zima. Na třetí výzvu a díky pečlivému odchytávání malých sjezdařů, kteří se snažili nenápadně proklouznout ještě na další jízdu, se nám před čtvrtou podařilo stáhnout všechny kosmounauty ze sjezdovky a mohli jsme vyrazit dom.
Je to fajn, že už jezděj sami, ale jednou stačilo.
3.1.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 5.1.2019. Počet zobrazení: 1036
