Závěr roku tradičně v Kašperkách. Po lenošivých Vánocích v kruhu rodinném příjemný kontrast. O děti už se staráme jen minimálně, fungujou s ostatními v gangu. Pro nedostatek větších pokojů, spíme už několik let rozděleni do dvou pokojů. Letos jsme ale celkem s úspěchem zavedli novinku - dětský a rodičovský pokoj. Pokoje byly šikmo přes chodbu a fungovalo to. Jen příští rok pokoje prohodíme s Langerovými tak, aby dva pokoje od jedné jednotky byly na stejné straně chodby - během příprav na každodenní výpad ven jsme s Adélou mezi pokoji neustále pendlovaly ("Nevím, kde máš čepici. Už máte aspoň šusťáky? Proč tu leží tvůj batoh?") a při křížení jsme se na chodbě několikrát málem srazily.
O silvestrovském večeru jsme vyrazili na vycházku do osvětleného města, první "půlnoc" s prskavkami a šampaňským jsme udělaly hned po návratu z města a mrňata šla spát. "Velcí" letos měli slíbenou opravdickou půlnoc. Velmi nás překvapilo, že i starší děti se dožadují karnevalu, takže jsme narychlo nachystali program a já jsem hlavně musela improvizovat a spáchat masku pro Tondu. Vymysleli jsme velblouda. Hrb pod triko, namalovat velký čumák, uši z trika a ponožek, krátký ocásek a kývavá chůze. Prošlo to. Uff. Kupodivu se nenaplnily moje obavy - večer i s dětmi celkem odsejpal a půlnoci jsme se dočkali v dobré náladě. Po přípitku a ohňostrojích děti zvadly velmi ochotně a my už jsme se mohli plně věnovat svému večírku. Prvního bylo ještě hnusněji než v předchozích dnech a děti protestovaly proti tradiční vycházce na místní hřbitov (což celkem chápu, protože hřbitova a kostel v Kašperkách jsou sice mimořádně pěkné, ale ta cesta je děsnej opruz). A taky jsme letos nějak příliš dlouho balili, takže nakonec jsme i vzhledem k počasí akorát obešli náměstí a zahučeli do rezervované hospody.
A já jsem si užila večírky - hudební, povídací i u Bangu. A zas jsem se dojala, jak máme fajn kamarády a ž to není samozřejmost. Sledovala jsem, jak fungují ostatní jednotky a jak i s různými výchovnými odlišnostmi všude vyrůstají funkční jedinci. Letos jsem se dokonce v podvečer s A. utrhla a vyrazily jsme na večerní komentovanou prohlídku města. Velmi povedené - pán z infocentra uměl mluvit, akce začínala sympaticky v místní kavárně horkým nápojem (třeba teplý hruškový mošt s rumem), který byl v ceně prohlídky. Celá akce netrvala ani hodinu, pán nevykládal žádnou sáhodlouhou historii, ale dozvěděli jsme se o zdejších adventních zvycích, vyslechli starou sklářskou legendu a u místního betléma nám průvodce představil celé město včetně jeho obyvatel a firem. Shodly jsme se, že za těch asi 12 let, co do Kašperek jezdíme, prodělalo město neskutečnou proměnu. Z vybydleného pošumavského maloměsta vyrostlo žijící a zajímavé místo.
Každý rok trochu remcám, že už se mi do Kašperek nechce, ale nakonec je to vždycky moc fajn a po rodinných svátcích velmi osvěžující.
2.1.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 4.1.2019. Počet zobrazení: 1045
