Další zavedený podnik, o kterém už pomalu není, co psát. Tak snad jen, že se mi letos zas nechtělo a že to zas bylo moc fajn. Sešli jsme se v hojném až příšerném počtu, proběhl dětský karneval a dětský hudební večírek, nejlepší dospělácký večírek byl jako tradičně 30.12.
V pátek jsme s dětmi vyrazili lyžovat na Kvildu. Na místě jsme zjistili, že ač si děti přeskáče doma zkoušely a dobrý, tak na svahu jsou jim malé. Takže Tondovy putovaly k Haničce a Tondovi jsem přeskáče půjčila v půjčovně (sláva kapitalismu). Na Kvildě se děti rozjezdily na místním debilplacu a naučily se jezdit na pomě. Zato Olinka se na sáňky odmítla jen podívat a na sněhu se odmítla jakkoliv pohybovat. Takže jsem s ječícím unudleným dítětem za krkem prošla celou Kvildu v marné snaze najít hospodu, kam bychom se vešly, a nakonec jsme se chytly v místní cukrárně.
Tady jsme strávily celé odpoledne. Olinku obměkčilo až kakao a slaný preclík, trochu rozmrzla a celá spokojená si vyrazila hrát do místní velkorysé herny. Já byla chvíli otrávená, že slunečný den strávím sedíc v cukrárně, ale pak jsem si dala kafe, kremroli a dvě deci a řekla si, že mi vlastně nic nechybí. Že nemůžu na běžky, momentálně vyplývá z rodinné situace a nemá cenu se nad tím nějak trápit, a jestli mám sedět v Kašperkách sama na baráku nebo na Kvildě v cukrárně, tak to radši ta Kvilda. Po dvou hodinách dorazil zbytek družstva, zdlábli vafle, chvilku si pohráli a ve čtyři jsme vyrazili k autu a zasněženými pláněmi mazali zpět do Kašperek. Protože se Tonda s Haničkou rozjezdili, mohli druhý den lyžovat přímo v Kašperkách, kde je sjezdovka prudší. Olinka vidouc, že dneska nemusí do toho bílého svinstva šlápnout, byla celá sluníčková, tak jsme došly aspoň na nákup a obešly kašperské pamětihodnosti - kostel, infocentrum a betlém. Odpoledne Olča bez protestů zvadla a já s ní.
No a pak už jen dětský karneval a hudební produkce, silvestrovský výlet, Silvestr. Po proběhnuvší oblevě jsme na Nový rok zamítli bahnitou vycházku na pranýř a vyrazili ke kostelu sv. Anny. Místní napůl německý hřbitov je totiž mé oblíbené místo pro novoroční rozjímání. Celou akci jsme zakončili společným obědem v osvědčené restauraci a domů. Bylo to intenzivní, zase jem se těšila domů, že tam nikdo nebude. Ale jen díky těmhle akcím vím, jak velké mám štěstí, že takovou partu mám.
3.1.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 3.3.2018. Počet zobrazení: 913
