Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Sezóna

12.2.2016

Mnohé moderní matky dí, že pobyt s dětmi na hřišti a s tím související kontakt s ostatními stejně postiženými matkami je pro ně nedostatečně intelektuálně stimulující. Že prý se už nechtějí bavit o plínách a o výchově. A krom toho tam cizí nevychované a uřvané děti ohrožují ty naše vychované a tiché nynánky. Já tedy uznávám, že hřiště není nijak zvlášť intelektuálně povznášející aktivita, ale popravdě mám na mateřské asi trapně nízké cíle a stejně nemám v záloze žádnou více povznášející alternativu. Pro sebe ani pro děti. A tak chodíme na hřiště. Z mé strany to neprovází kdovíjaké nadšení, ale ani odpor. Prostě to teď tak je, tak nad tím nešpekuluju.



Hromnice za námi, dny se prodlužují a je velmi osvěžující, že ještě po cvičení v půl páté si můžeme zkrátit odpoledne na hřišti. A že je tam živo takhle při začátku sezóny. A hodinové čekání na výměnu skel v brýlích je na hřišti taky o dost snazší. Ovšem s teprve blížícím se jarem to má dva háčky - i přes slunce a celkem vysoké teploty je dobré nezapomenout na čepici a pořádné boty (pro doprovod) a taky co na hřišti s lezcem? Olinku zatím hřiště moc neoslovilo.


12.2.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 21.2.2016. Počet zobrazení: 1409

Komentáře