Šest
22.11.2016
Letos už to nešlo ukecat, takže Tonda měl kromě rodinné oslavy ještě oslavu s kamarády ze školky. Měl povolené čtyři kamarády, a tak se mocně rozmýšlel, koho pozve. Pak ručně namaloval pozvánky a předal je ve školce vyvoleným. Pozvání přijal tandem Šimon a Adam a Hanička tu měla jako parťačku Emičku.
Upekla a nazdobila jsem tvarohový koláč, s Olinkou jsme k místním Vietnamcům došly koupit dětské šampaňské a tyčinky a brambůrky a odpoledne jsme vyrazily pro gang do školky. Paní učitelka se křižovala, když jsem si je vyzvedávala. Zatímco kluci letěli jak splašení (ale vždy vzorně čekali na domluvených bodech), holky šly za ruku a povídaly si o princeznách. A já za nimi hnala Olinku, která trvá na tom, že půjde SAMA.
Doma kluci vtrhli do dětského pokoje, princezny se uklidily ke kuchyňce, Olinka mezi nimi naprosto nadšená vlála a já jsem si nalila preventivní dvě deci. Tonda dostal od kamarádů nějaké drobnosti, sfoukli jsme svíčky, snědli jsme "dort", vypili tu megasladkou, bubliknkovou ohavnost a děti zkonzumovaly všechny připravené nezdravosti. Kluci si stavěli lego, kuličkodráhu a Kaplu, hráli "Človeče, nezlob se", holky si hrály na princezny a malovaly. Když začala situace hrozit katastrofou a neujaly se ani mé pokusy o organizovanou zábavu, bohapustě jsem děti posadila k "debiloskopu" a pustila jim krátké mimoňovské epizody. Ale s velkým překvapením jsem konstatovala, že navíc bylo až posledních asi dvacet minut.
Maminky si děti postupně povyzvedávaly, uklidili jsme výbuch, děti k večeři dojedli dort a Tonda zářil štěstím, že měl konečně tu velkou oslavu. A já jsem složila další zkoušku z mateřství.
A ještě ráno po oslavě Tonda snídal šampaňské - prostě umí žít.
Letos už to nešlo ukecat, takže Tonda měl kromě rodinné oslavy ještě oslavu s kamarády ze školky. Měl povolené čtyři kamarády, a tak se mocně rozmýšlel, koho pozve. Pak ručně namaloval pozvánky a předal je ve školce vyvoleným. Pozvání přijal tandem Šimon a Adam a Hanička tu měla jako parťačku Emičku.
Upekla a nazdobila jsem tvarohový koláč, s Olinkou jsme k místním Vietnamcům došly koupit dětské šampaňské a tyčinky a brambůrky a odpoledne jsme vyrazily pro gang do školky. Paní učitelka se křižovala, když jsem si je vyzvedávala. Zatímco kluci letěli jak splašení (ale vždy vzorně čekali na domluvených bodech), holky šly za ruku a povídaly si o princeznách. A já za nimi hnala Olinku, která trvá na tom, že půjde SAMA.
Doma kluci vtrhli do dětského pokoje, princezny se uklidily ke kuchyňce, Olinka mezi nimi naprosto nadšená vlála a já jsem si nalila preventivní dvě deci. Tonda dostal od kamarádů nějaké drobnosti, sfoukli jsme svíčky, snědli jsme "dort", vypili tu megasladkou, bubliknkovou ohavnost a děti zkonzumovaly všechny připravené nezdravosti. Kluci si stavěli lego, kuličkodráhu a Kaplu, hráli "Človeče, nezlob se", holky si hrály na princezny a malovaly. Když začala situace hrozit katastrofou a neujaly se ani mé pokusy o organizovanou zábavu, bohapustě jsem děti posadila k "debiloskopu" a pustila jim krátké mimoňovské epizody. Ale s velkým překvapením jsem konstatovala, že navíc bylo až posledních asi dvacet minut.
Maminky si děti postupně povyzvedávaly, uklidili jsme výbuch, děti k večeři dojedli dort a Tonda zářil štěstím, že měl konečně tu velkou oslavu. A já jsem složila další zkoušku z mateřství.
A ještě ráno po oslavě Tonda snídal šampaňské - prostě umí žít.
27.11.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 27.11.2016. Počet zobrazení: 1634