Schönbrunn je takový vídeňský Karlštejn. Vystoupíte z metra a celý dav táhne asi 500 m k zámku. Míjíte autobusy, které do proudu chrlí další turisty. Za bránou se otevře velkolepé nádvoří a na něm spousta lidí a průvodců z deštníkem. V infocentru a prodeji vstupenek vyznačená cik-cak fronta. Jdou na mě mdloby. Ovšem fronta šla velmi svižně a my jsme zvolili jenom Kinderabteil Schönbrunnu. Prohlídka zámku by mě sice zajímala, ale to až někdy jindy bez dětí.
Teď tedy volíme dětské muzeum. Trefa! To není nějaká úlitba dětem, pár kostek a omšelých kostýmů. To je celé jedno křídlo zámku. Začínáme samozřejmě princeznovskými i jinošskými kostýmy. Holčičky se dle očekávání převlékají nadšeně a k mému překvapení to baví i Tondu. Jezdí na koni, usedají na trůn, dokonce spolu tančí. Po půl hodině se nám děti konečně podaří utrhnout a pokračujeme do muzea. Expozice je věnovaná běžnému životu na zámku a jak zde vyrůstaly děti. K dispozici jsou i české podklady a v každé místnosti je několik úkolů a spousta dalších věcí na vyzkoušení. Jasně vyznačené věci, na které se nesahá, a ty jsou v celém muzeu asi tři. Jinak vše k dispozici.
Stavíme dřevěnou stavebnici Schönbrunnu v několika provedeních z různé doby, na chodbách místo obligátních obrazů panovníků visí portréty těchto coby dětí. Děti češou a zdobí "hlavy", očichávají dobové vůně, zkoušejí si výukové pomůcky i hračky, zjišťujeme, co se malá princátka učila, přikládáme dřevěné "pijavice". Největším hitem je ovšem poslední místnost o stolování. Podnosy, skutečné talíře, sklenice, příbory, ubrousky vč. plastového jídla. Děti neúnavně prostírají sváteční tabuli, nosí předkrmy, hlavní chody i dezerty, dolévají víno. Vysvětlujeme si, které skleničky se na co používají, jak se používají látkové ubrousky. Po půl hodině se nám konečně podařilo děti přesvědčit, že už máme dost velký hlad i na opravdové jídlo.
V muzeu jsme strávili snad tři hodiny, k dispozici jsou samozřejmě záchody vč. redukcí na prkýnko a stupátek k umyvadlům, skříňky na oblečení. A vstupenky se dají koupit i přímo u vchodu do dětského muzea, netřeba stát frontu u hlavních pokladen.
Odpoledne jsme se vymotali ze zámku do zahrady. Bohužel se nám nepodařilo děti přesvědčit k výstupu na kopec s výhledem na zámek a labyrint už je v listopadu zavřený. Tak jsme aspoň viděli pojízdné lešení, z kterého zarovnávají stromy jednotlivých alejí.
Ten víkend zrovna začínaly adventní trhy, kterým jsem se původně chtěla vyhnout, ale musím uznat, že i adventní trhy můžou být fajn. Na podiu hrála jazzová klasika, děti si daly vafle, my jsme si dali skvělý chleba se sádlem a s vajíčkovou pomazánkou a já jsem zkusila i tradiční punč, který podávají sympaticky v zálohovaných porcelánových hrnkách. Jo, umím si představit se takhle sejít na dva punče na stojáka s kamarády a pak jít v povznesené náladě domů. Povedené, s dětmi rozhodně doporučuju.
26.11.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 29.11.2017. Počet zobrazení: 1586
Tak teď je mi leccos jasné - z Valtic je to do Vídně kousek. A obšlehli si dětskou výstavu. Akorát že ve Valticích je záchod placený a děti tam podlézaly turniket...
