Ozval se kamarád, který byl svědkem velkolepého rozpadu mých pohorek na Spanilce, že jeho synek právě ze svých pohorek vyrostl a jestli si je nechci přijet zkusit, že by mi mohly být. Tak já se o víkendu stavím. Dětem vlastně chybí sandály, které většinou kupujeme v Butovicích v InterSportu a taky nevím, co furt budu vařit... A nedělní plán byl na světě. Přes kopec do Butovic, k obědu jsme se k velké radosti dětí zprasili v Mc Donaldu, pak rychlý výpad do obchodu pro troje sandále. Olinka na tom vydělala, neb při obouvání třetího dítěte s rouškou na hubě jsem byla ochotná slevit i v oblastech, kde bych si normálně stála za svým, hlavně ať už jsme pryč. Takže madam má krásné černo-růžové zcela nepraktické sandály místo bot s chráněnou špičkou, ale co už nadělám. (Co asi, po několikátem výletě v lese vyměknu a pojedu koupit i ty se špičkou. Grrr!).
Pak tedy do ke kamarádovi do Stodůlek. Boty mi sice nejsou, ale to neva, chvilku jsme pokecali, posbírám ještě pár kousků šatstva pro Tondu a pokračujeme tradiční cyklotrasou přes Central park s nekonečnem narvaných hřišť. Na hřišti s vodními prvky a barevnou keramickou příšerou už je poloprázdno, pak po mostě přes dálnici a kolem Mototechny a dřevěného letadla do lesa a domů. Celkem 15 km každý na svém kole. Olinka vyřízená, ale za celou dobu nezakňourala, že to v kopcích musí vést a že nestačí sourozencům. A taky jsme zjistili, že Haničce už je její zelená dvacítka opravdu malá. Svět se zas pohnul kupředu.
17.6.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 7.7.2020. Počet zobrazení: 925
