Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

První mejdan

23.3.2018

"Mami, my budeme spát ve škole!" vyhrkl na mě tuhle s očima na vrch hlavy prvňák. "No tak jo, to je super. Takže tam chceš?" - "Jo". Tak jsem mu to podepsala.

Necelý týden před akcí se Tonda začal dle očekávání cukat. "já tam nechci." - "A proč, ty se bojíš?" - "Ne, PROSTĚ TAM NECHCI! Protože to bude nuda!" "Ale říkals, že tam chceš, tak jsem tě přihlásila. To nejde jen si to jen tak rozmyslet" Uznávám, byl to nátlak. Ale po Velikonocích jedou na školu v přírodě, bylo by dobré natrénovat. A protože synek odmítl/odmítl přiznat, že by se prostě jen bál, usoudili jsme, že taková Noc s Andersenem je vhodná příležitost k vystoupení z komfortní zóny. Poslední tři dny hned po probuzení stropil scénu, že "NaŽádnouPitomouNocsAndersenemNepůjde", ale když se uklidnil, tak to nakonec tou hlavou vždycky utáh, že teda půjde. V pátek večer se mu zas nechtělo. Ale šel. Sbalili jsme spacák, karimatku, něco k večeři, plyšového králíka a mazal s tatínkem do školy.

A já jsem si v sobotu ráno udělala přijemnou procházku do školy, kde jsem si vyzvedla dle očekávání nadšené a hlavně strašně velké dítě. Byl totiž kapitán týmu a vyhráli soutěž v pamatování! A vůbec neplakal, zato Adam plakal. A holky pořád žvanily, až je musela paní učitelka okřiknout. A mami, šli jsme spát strašně pozdě!

A čisté prádlo na ráno na převlečení zůstalo čisté. Rovněž dle očekávání.
29.3.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 29.3.2018. Počet zobrazení: 787

Komentáře