Proč bychom se bály na Prachovské skály, dudláj dudlájdá.
Úterý ráno jsme tradičně zahájily "denním rozkazem", vyřešily odtah jednoho nepojízdného auta do servisu, naskládaly se do zbylých aut a odebraly se do Prachova. Napodruhé jsme našly i to správné parkoviště, odkud se dá udělat pěkný výlet sjízdný i pro náš jeden kočár. Vyložily jsme celý cirkus a odebraly jsme se ke stánku, kde jsme si daly jedno startovní pivo a první svačinu. Pak jsme vyrazily do skal. Děti nadšené, lezou po skalách, staví domečky pro skřítky, našly několik hub. Procházíme úzkými průlezy, stoupáme a sestupujeme po pískovcových schodech, koukáme na horolezce. Kocháme se krásnými výhledy na nedaleké Trosky i vzdálenější Bezděz a říkáme si, že takhle ve všední den s koncem sezóny je to tu super. O víkendu v plné sezóně si to ani nechci představovat...
A večer u kytary děti s nadšením zpívaly Mládkovo "proč bychom se báli na Prachovské skály, dudláj dudláj dá..."
2.9.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 2.9.2017. Počet zobrazení: 1124
