Když jsme si neužili sníh na silvestru, rozhodla jsem se zařadit jeden lyžovací víkend navíc. Po Kašperkách jsme si dali výdech (s jedním dospěláckým výpadem na běžky) a další víkend se přímo nabízel. K našemu záměru se přidala ještě jednotka M-S, takže jsme měli i společnost a bylo to nadmíru povedené jak společensky tak sportovně.
Porovnáním kvality a ceny ubytování se sněhovými podmínkami vyhrála výběrové řízení chata U Kostela v Příchovicích. Příchovice jsem vždycky znala jen jako shluk nijak zajímavých domů kolem motorestu na silnici Tanvald - Harrachov s autobusovou zastávkou Kořenov, kde jsme vystupovali právě na cestě do Kořenova. Velmi mě tedy překvapilo, že o dva kilometry dál leží skutečná obec Příchovice a je velmi malebná a příjemná. Ubytování bylo skvělé, hned u sjezdovky a děti byly nadšené, když zjistily, že nebudu prudit s běžkama a můžou se celé dva dny placatit na sjezdovkách a kolem chalupy.
V sobotu jsme děti nechaly tatínkům a s Monikou jsme si zajely na Jizerku na běžky. Zatímco předchozí víkend jsme jeli na otočku do Bedřichova a výlet mě značně neuspokojil, tuto sobotu jsem si velmi spravila chuť. Došlo mi, že to je opět krajinou. Zatímco z Bedřichovské strany je to neustálá jízda lesem, ergo mě zoufale nebaví (podobnost se šumavskou krajinou a mým vztahem k ní jistě čistě náhodná...), krajina kolem Jizerky je krásná, daleko otevřenější, méně lidnatá a vůbec se mi tam lépe dýchá. Monika předvedla za volantem heroický výkon na uklouzané silnici a v pět jsme spokojené, vymrzlé a unavené dorazily zpět do chaty.
Sjezdovka v Příchovicích je přívětivá, ceny mírné, doprovodné služby velmi kvalitní. Občerstvujeme se v bistru Severní pól, v neděli vyzkoušíme i restauraci U Čápa obojí samozřejmě zasvěceno místnímu velikánu Járovi Cimrmanovi. Étos cimrmanovy doby je tu cítit všude, dobové a veršované jsou i cedulky o třídění na popelnicích, ale musím uznat, že je to stále ještě vkusné a vtipné. Olinka se těšila na lyže, protože má krásnou novou helmu a já se těšila, že se konečně přestane bát a budeme to mít komplet. V sobotu Tonda, Hanička a Běta vyrazili s Jirkou na "velkou sjezdovku", zatímco Olinka s tatínkem šli na učicí loučku. První den byl ještě ve znamení strachu "jééé, vono to klouže, tati zachraň mě", ale v neděli už to tam zapadlo! Olinka SAMA sjede cvičnou loučku, brzdí, zatáčí a je z ní nadšená lyžařka. A pro nás je to příslib zářné budoucnnosti. Ještě ten vlek a je to.
V neděli si na Jizerku vyjel Jirka, děti brousí svah s Monikou, Olinka mydlí loučku s tatínkem a já poskytuju servis. Ve tři jsme odchytli děti, přinutili je zout lyže a přezout se do bot a vyrazili jsme na pozdní oběd k Čápovi. Pak ještě Muzeum Cimrmanovy doby a Reinišův Maják, naložit lyžařskou výzbroj a rozpuštíme formaci. Nad očekávání milý víkend.
19.1.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 1.2.2020. Počet zobrazení: 1070
