Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Práce s jazykem

S dětma jsem zblbla asi poměrně dost, ale zrovna jazyk je oblast, kde se snažím držet úroveň. Aneb nikdy se u nás nezdrobňovalo, nehačáme, neprdíkujeme, nejíme rohlíčky, máslíčko ani marmeládku. Přesto Hanička tvoří věty jako "já bych si chtěla něco hamknout" příp. "já si tady hajknu". Na druhou stranu ponožky byly chvíli jedině ponohy a teď dokonce často pony. Kulička je zásadně kula. A okurka, jablko? Jak změkčilé, prostě okura a jablo.

Dále musí Hanička veškeré dění komentovat, takže pokud běhá po bytě, sdělí vám, že běhá po bytě, kdybyste byli na vážkách. A k tomu ještě své konání doprovází citoslovci. V tomto případě "běhy, běhy" příp. "utíky, utíky". Pak máme také citoslovce pro vaření "vaři, vaři", skákání komentuje "skáky, skáky" a ve vaně plave "plavy, plavy".

A teď něco z Tondovy jazykové logiky: my se bojíme a infinitiv je tedy bojit se. Podle stejného principu je infinitiv od stojíme stojit. A z lega staví různé věci, třeba trvátor. Moc nevíme, co to je, ale jde s tím všechno opravit.

A Olča? Ta zatím jen zkoumá možnosti hlasivek. Občas si brebentí, občas říká "hé, hé", ale hlavně nám to mimino vrže. Pamatujete, jaké zvuky vydával počítač, když se modemem připojoval k internetu? Tak přesně tak zní Olinka. Pokud jste skuteční znalci počítačové historie, tak prý Olinka zní jako ZX Spektrum, když se na něj nahrávaly hry. Nevím, tomu nerozumím, každopádně je Olča dost nahlas.


3.11.2015 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 6.11.2015. Počet zobrazení: 1625

Komentáře