Slunce, modrá obloha, barvy podzimu. A já tradičně od pátku vynervovaná, co teda budeme dělat, protože když je tak pěkně, tak se přece něco dělat musí, žejo, ale mě se ve skutečnosti moc nechce, ale děti nás sežerou... Pak začnu vršit a v zápětí zamítat jeden krkolomný nápad za druhým a vytočím se. To je takový tradiční víkendový scénář. Naštěstí můj klidný muž už tyhle situace umí rozpoznat a včas zasáhnout tím, že některý z navržených a zamítnutých nápadů rozpracuje a zavelí k realizaci.
A tak jsme v neděli vyrazili asi letos naposled na cyklovýlet. Zadem přes Botanicu na Vidouli a stodůlecké hřiště, projeli jsme stodůleckým sídlištěm a od Řeporyj vpadli do Dalejského a potom Prokopského údolí. Průjezd Stodůlkami byl nečekaně příjemný - spousta zeleně, krásný park s potokem a rybníčkem, spousta nápaditých dětských hřišť (která samozřejmě značně zpomalovala náš postup). Dolů do Řeporyj a já jsem zjistila, že Prokopák sice znám jak své boty, ale v Dalejském údolí jsem nikdy nebyla. Podél potoka k Holyňskému nádraží a pak už známou cestou s několika terénními vložkami do Prokopáku. Tady jsme se napojili na asfaltku a hlavní proud skrz Prokopák. Ještě poslední (narvané) hřiště a pak už jen projet do Hlubočep, v jedové chýši pivo a limča a rychlý úprk z Hlubočep nahoru na Žvahovské nádraží. Vlak měl naštěstí 5 minut zpoždění, takže jsme si na zastávce stihli i krátce vydechnout. Pak už jsme "jen" do motoráku naložili naše čtyři kola k těm dvěma, co už tam byly, a dalším dvěma kočárkům a před pátou jsme vystupovali u nás na CIbulce. Pěkných 19 km. Povedený závěr cyklosezony.
