Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Ostravice

1.11.2020

Každý rok jezdíme na podzimní prázdniny na chalupu. Miluju hory i podzim ve všech podobách a podzim v Beskydech/na Kysucích je pro mě opojná záležitost. Rozhodnutí jsme probírali horem-dolem, několikrát je změnili a nakonec jsme se s příbuznými shodli, že teď už je to asi fuk, kde to kdo chytne. Spíš nám hrozí, že umřeme na společnou karanténu než na covid a opravdu se moc chceme vidět. Rozhodnutí podpořil i fakt, že nám skoro nefunguje kotel a na to, abychom si zatopili nebo ohřáli vodu, musí někdo stát u kotle a setrvale ho dopouštět vodou. Takže odjet na pět dní někam, kde normálně poteče teplá voda a zatopíme si, bude příjemné. Na Slovensko nelze, tak teta zařídila chalupu na naprosto exkluzivním místě na Ostravici. Ve středu jsme zabalili a po tradiční odjezdové pizze k obědu jsme vyrazili na východ. Tradiční zastávku na Rohlence v McD jsme tentokrát měli na stojáka a v sedm jsme přistáli před neznámou chalupou. Nakonec z toho byl značně promořovací víkend, ale bylo to tak osvěžující! Večírky, společné vaření, dětem se o zábavu starali všichni příbuzní a bylo to báječné.

Ve čtvrtek jsme vyrazili na výlet na Ostrý vrch, cestou jsme se nechali zodpovědně na dálku a venku pohostit od Haniných přátel, kteří mají chalupu na dohled pod Lysou horou, posbírali něco pozdních borůvek, užili si výhledy z Ostré a z Medvědí skály a hlavně nádherný barevný padající podzim. Domů jsme dorazili s padající tmou a hlavně asi čtvrt hodiny před velmi intenzivním deštěm. Pátek jsme zahájili smaženicí z včerejší kořisti: čtyř hřibů a dvou bedel a zohlednili jsme předpověď počasí: "výdech". Věnovali jsme se vyřezávání dýní a byli jsme venku, dokud to šlo. K poledni se zatáhlo a začalo lejt a u toho zůstalo až do večera. Takže oheň v krbu, hlavolamy, karty, společenské hry, pečení, vyrábění.

V sobotu jsme se zastavili na nákup do Ostravice a zašli se podívat na překvapivě vkusné dřevěné sochy. Pak jsme se autem popovezli do Starých Hamrů a vyrazili po "obrázkové cestě" na Javořinku. Ostré lesní stoupání nám zpestřují obrázky pro děti, které tam chodily denně do školy, sem tam nějaká houba a samozřejmě termoska se zenem. Po necelé hodině jsme se z lesa vyhoupli na louku s kouzelnou osadou Javořinka. Ještě pár výškových metrů a už vidíme zvoničku sv. Martina. Tady jsme potkali toho dne jediné další živé duše - tři slečny a dva psy. Ve zvonici jsme si dali svačinu a pokračovali po modré s velmi neobvyklými výhledy na Bílou a pak po cyklo zpátky k autům. Ten den jsme viděli beskydský podzim ve všech jeho podobách - lehce upršené sychravo s mlhou po poledni pomalu a opatrně roztrhlo slunko. Z lesů se pářilo, na trávě vysrážené kapky mlhy, podzim jak malovanej!

Večer se ještě přijel promořit švagr, přivezl venkovní gril, prarodiče jsme přizvali alespoň přes video-hovor a ještě jsme si udělali moc fajn večírek vč. kostek a vodáckých historek starých zbrojnošů. V neděli po slunečném dopoledni a společném obědě jsme vyrazili na dlouhou deštivou cestu zpět.

Byl to zcela nezodpovědný výlet proti všem stávajícím covid-pravidlům, ale pořád mi ten strach nejde. Vím, že to jinak nejde, ale celá ta karanténa a tak dlouhé omezení sociálních kontaktů se mi zdá natolik devastující, že se všemi riziky prostě občas potřebuju vyplavat k hladině a nadechnout se. Sama sourozence namajíc, mě vždy překvapí, že někdo, kdo není úplně přímý příbuzný, může mít tolik rád mé děti a fascinovaně sleduju i interakci mezi třemi dospělými sourozenci. Moc pěkné okno do budoucnosti. Snad. S návratem mám zas pocit, že zvládneme další měsíc zaracha. A teď už budu hodná.

Všechny fotky jsou tady.
5.11.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 6.11.2020. Počet zobrazení: 269

Komentáře

Autor: Káča Režná
Vloženo: 15.11.2020 11:28:36
Díky, za otevřenost. Asi je to spíš k tomu pivu, tak teď snad jen​, že jsem to rozhodně nemyslela tak, že opatření dodržují ti, kdo se bojí a ostatní na to můžou kašlat. Špatně formulováno. Paradoxně mně by ten strach právě spíš pomohl. Takhle to prostě nedokážu. Někdo neuběhne 1500m pod 8 minut a já se některých věcí bez přímého pocitu ohrožení vzdát nedokážu. Podepisuju vše, co píšeš, a jsem si vědoma, že tohle není správné. Na D1 ale vím přesně, kdy to skončí, ale s touhle bezbřehostí si naprosto nedokážu poradit. Jo, jsem ten typ, co potřebuje bič nad hlavou.
Autor: (Lacht)anička
Vloženo: 8.11.2020 21:57:27
Hele, já se asi musím ozvat, protože mi jedna věc, kterou tu píšeš, nějak šlápla na kuří oko, či co.​ Totiž že to, jestli někdo dodržuje nebo nedodržuje social distancing, případně do jaké míry, je motivováno strachem. Nechci psát, že se covidu nebojím, protože i kdybych pominula to reálné riziko komplikací, které prostě část nakažených postihnou, tak jednoduše nechci dostat nepříjemnou nemoc. Ovšem ten strach je podobný třeba tomu, když mě čeká jízda autem po D1; vůbec se na to netěším, představuju si, že mě tam nějaký debil může sejmout nebo vytlačit ze silnice možná s trošičku větší pravděpodobností než jinde (případně hrozí několikahodinové kolony), ale když bude třeba, nenechám se tím paralyzovat a pojedu. A zatím jsem to vždycky přežila ve zdraví a stejně tak většina z nás přežije bez následků covid.
Jenže karanténní opatření přece nedodržujeme kvůli tomu, že bychom se báli, ale proto, že počet nakažených vyšplhal do závratných čísel a je třeba zabránit přehlcení nemocnic a konečně donutit ta čísla klesnout a asi jediný opravdu efektivní způsob, jak toho dosáhnout, je omezit kontakty. A vůbec nepopírám, že vládní nařízení jsou z velké části snůška magořin, a nevěřím tomu, že by se lidi nakazili covidem při nákupu bot spíš než při nákupu rohlíků. A štve mě, že jsou zavřené školy a spousta soukromých firem přešla na home office, ale státní instituce nechávají své zaměstnance v kanceláři, takže je možné, že zatímco prvňák doma sociálně i jinak krní, tak nám domů covid dříve či později donese muž (a fakt to beru celkem fatalisticky, beze strachu, jen doufám, že to případně nerozšíříme někam dál). A chápu, že vlastně nikdo z nás nedodržuje vládní nařízení úplně na sto procent, protože když nám nikdo není schopný sdělit žádný plán nebo časový horizont, tak je to fakt na zbláznění.
Ale ta myšlenka, že ten, kdo social distancing dodrží, to dělá pro to, že se bojí, mi hrozně nesedne. A je mi strašně líto, že se o tom nemůžem bavit někde v hospodě nad pivem.
(Držte se; já jsem teď omezená v rozletu ven bolavou kyčlí a z dalšího nadcházejícího týdne online výuky na mě jdou těžké chmury.)