Tak tedy jedeme druhé kolo. Už to pěkně šlape, co by nás tak mohlo zaskočit. Nezaskočilo nás vlastně nic. Takže nad on-line výukou už se nevedly žádné diskuze, hezky frčelo zcela bez mého přičinění. Čtvrťákům dokonce o rok dříve než obvykle zprovoznili školní mailové účty, takže rázem už jsme jeli na dvou Google účtech a ve třech Google Classrooms (3.D., 4.B. a 4.B. angličtina), Tondova paní učitelka dokonce začala používat i google formuláře na testy a vše bylo celé růžové a zalité sluncem.
Ovšem on-line objevily i další zájmové instituce. Nepřekvapivě programovací kroužek, ale i DDM a hudebka. A tady už jsem se zasekla. Nebyla jsem schopná pořádně udržet ani časy povinného školního on-line vysílání a představa, že ještě řeším odpolední kroužky, mě naprosto skličovala. Chápu to, je to asi jediný vstřícný krok, který dané isntituce mohly udělat a asi je to pro ně i jisté ospravedlnění, aby nemuseli vracet tolika lidem peníze. Ale už prostě ne. On-line aktivity kroužků jsem dětem bohapustě zatloukla. Mailové zadání z nauky mě nejdřív rozesmálo (rozuměj Tonda je v nauce naprosto mimo, nechápe, proč se to má učit a upřímně, já v této formě taky ne), pak se k nám nějak záhadně nedostala další dvě zadání, což mi bylo naprosto ukradené. Koncem listopadu to naše ZUŠ korunovala žádostí, abychom dětem aktivovali zuškový mailový účet, aby se děti dostaly do naukové classroom. Že ta registrace nefungovala, to už byla jen třešnička na dortu. Momentálně mi v mailu visí poslední prosba pana učitele, abychom se zaregistrovali asi pod vlastním mailem a že nauka bude on-line. To byl poslední hřebík do rakve a já jsem se zcela vědomě a definitivně stala nespolupracujícím rodičem. A znovu jsem oprášila své diverzní smýšlení této instituci dát už definitivně vale.
30. listopadu šly děti do školy a já do práce. Těšili jsme se všichni, přesto to bylo až nečekaně osvobozující. Teprve s koncem toho všeho mi došlo, jak moc špatný to bylo. Že jsem 6 týdnů žila ve stavu permanentního nasrání. Že z každého mailu ze školy nebo kroužku se mi udělalo šoufl. Jak moc velký opruz bylo fotit vypracovaná zadání a cpát do classroomu. Nerozporuju vůbec nic, těžko hledat jiné postupy, všichni děláme, co můžeme, vím, že to asi nemá dobré řešení. Ale není to v pohodě, prostě není. Pro nikoho. Shodli jsme se s podobně postiženým kolegou, ža tahle karanténa byla horší než ta předchozí a ta další bude ještě horší. Jsme dva rozdílní lidé, známe se vlastně jen pracovně a naše pocity a uvolnění se shodovaly snad v 95 procentech.
Fotit nebylo moc co, tak aspoň naše kulinářské výkony v podobě naprosto senzačních martinských rohlíčků a dukátových buchtiček s krémem. A tematicky Tondovo vypracování úkolu z přírodovědy "nakresli příklady potravního řetězce" (ten tučňák, co je u něj napsáno poštolka, je ve skutečnosti sojka - všimněte si modrých pírek na křídlech) a Haniččina geometrie. Enjoy.
3.12.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.12.2020. Počet zobrazení: 1102
