Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Ohře, Ohře - Louny - 2. pokus

30.5.2021

Situace velmi podobná té loňské, opět voda vyhodnocena jako nízkoprahová akce, kterou můžeme udělat nebo na opak zrušit bez velkých nákladů. Loni jsme kvůli počasí narychlo měnili řeku. Letos byla předpověď počasí příšerná pro celou republiku, takže konečně můžeme jet tu Ohři. V noci 4-6 stupňů, ve dne 12-15. Ale pršet by nemuselo. Tolik.

Balíme stan, spacáky, kytaru, čepice, péřovky, šusťáky, rum, řízky a bůček a ve čtvrtek večer přistáváme v kempu pod Loktem. Cestou v autě s hrůzou sleduji venkovní teploměr, který kolísá mezi devíti a jedenácti stupni. Kosa je pořádná, ale v kempu jsme jen my a ještě jedna partička - zcela nevídané a moc příjemné. Oblékli jsme si všechno, co jsme měli s sebou, a mohli jsme provést úvodní hudební večírek. Dlužno podotknout, že velmi vydatný večírek. V pátek po snídani jsme přebrali lodě, naložili věci do aut, která zůstávala v kempu, vyslechli promluvu náčelnice a školení metodika zájezdu, počkali, až přestane pršet a sedli jsme do lodí. Je zima, ale neprší a na řece jsme sami. Cestou jsme dvě mezipřistání - jedno s lanovým hřištěm a jedno u Svatošských skal s hospodou. Snaha o organizaci tu sice byla, ale fakt nechci vidět, jak to v téhle hospodě bude vypadat v plné vodácké sezóně. No nic, friťák jede, polívku mají taky a Svatošské skály jsou krásné.

Ve čtyři přistáváme v Doubí v kempu s podivným názvem Liapor. Běžci vybíhají pro auta, my, co hlídáme děti a věci, ještě chvíli trénujeme řízení lodi a pak lodě vytahujeme na břeh. Mrchy těžké plastové jsme dosmýkali za branku místního fotbalového hřiště, které se vydává za kemp, zabrali jsme místo kolem jedné z betonových skruží, abychom co nejméně interferovali s druhou partou vodáků, donutili jsme děti převlíct do suchého a vyrazili jsme obhlídnout hospodu. "Kemp" je trochu nehostinný, ale nikdo další už tu není, takže si říkáme, že to půjde. Ovšem po prověření hospody v místním nohejbalovém klubu se ukázalo, že to nejen půjde, ale že to tu bude moc fajn. Jednak jsme se s chutí mrkli, jak hrajou nohejbal profíci a jednak atmosféra, obsluha i nabídka místního stánku/hospody byla skvělá. K tomu velmi příznivé ceny a ráno přepychová snídaně. Děti dostaly zmrzlinu a na travnaté ploše se pasou zcela samy a náš dozor je nežádoucí - ideál. Dorazila auta, postavili jsme stany a rozdělali oheň ve skruži. Po úvodním vydatném večírku je ten páteční jen udržovací. Na nehřejícím ohni jsme si opekli různé, tentokrát jsme jen pokecali a nakonec jsme byli rádi, že nás v jedenáct déšť zahnal do spacáků.

Sobotní snídaně je skvělá, slečna moc milá a ochotná, ale nedá se nic dělat, musíme pokračovat dál. V noci vydatně sprchlo, ráno to vypadá všelijak, ale neprší. Je pořád zima, fouká, ale slunko pomalu získává převahu. Obávaná uzavírka řeky kvůli rekonstrukci Dvorského mostu se naštěsní nekoná, dá se normálně projet a nemusí se staveniště přenášet, což značně zrychluje náš předpokládný postup. Kousek pod Dvorským mostem toušický jez s luxusní šlajsnou, zastávka před Vary na základně naší půjčovny k výměně zlomeného pádla a chvíli poté se občerstvujeme ve Varech. Projíždíme městem, míjíme přítok Teplé, podjíždíme několik mostů, máváme si s místními bezďáky. Pod Vary se proud zas trochu víc rozběhl, projeli jsme několik stupňů a peřejí, spousta ptáků, liduprázdná řeka je přenádherná. Končíme na echt vodáckém tábořišti Hubertus. Není to kemp, opravdu jen tábořiště v lese a osazenstvo je většinou dobře profiltrováno - na tábořiště není přístup po souši. Buď si tedy všechno přivezete na lodi nebo lodí převezete z aut přes proudící řeku, což stačí k tomu, aby tu setrvávali opravdu jen skalní vodáci. Je tu stánek, kadibudky, ohniště a spousta míst na stavění domečků pro skřítky. Opět jsme tu skoro sami - kromě nás další dvě party, v lese o sobě vzájemně ani nevíme. Po včerejším "výdechu" zas dětský i dospělý hudební večírek "do plnejch".

Ráno snídaně u stánku, zabalili jsme, převezli vše zas zpět do aut, provedli vodáckou logistiku a vyrážíme dál. Na úvod cvičná peřej Hubertus - všechny posádky bez ztráty kytičky. A pak už se zas houpeme dolů směrem do Radošova. V Dubině v moc příjemné hospodě jsme si dali oběd a domluvili předávku lodí na čtvrtou. Projeli jsme Kyselkou, fouká, že na otevřené řece občas couváme. Pod Kyselkou řeka zas nabrala spád, peřeje šplouchají a ve tři jsme k našemu překvapení přistáli v Radošově v kempu. Na to že ráno jsme měli dost obavy, jak to budeme stíhat, se nestačíme divit našemu tempu. Připravili jsme lodě, barely, vesty a pádla na předání, řidiči vyrazili pro auta a než přijel pán pro lodě, stihli jsme ještě jednoho radlera a krátký chill-out s kytarou.

Shodli jsme se, že počasí sice zas nevyšlo, ale že ta prázdná řeka za to stála. Což potvrzuje i pán z půjčovny - zatímco tento víkend jsme byli jediní, kdo mu neodřekl, tak na nadcházející víkend nemá jediné volné pádlo.


Další fotky z Ohře
9.6.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.6.2021. Počet zobrazení: 168

Komentáře