Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Ohře, Ohře, Louny

Loni na akci "my všichni hlídáme Bětu" jsme se sedíce u Aperolu ve Hvězdonickém kempu kolektivně zasnili a naznali, že už je čas na dětskou vodu. Stanovili jsme termín, řeku, zařídili lodě, koukli na předpověď počasí, na poslední chvíli změnili řeku, znovu zařídili lodě a mohli jsme vyrazit. Zatímco na Ohři to vypadalo, že bude lejt furt, na Sázavě byla naděje, že občas pršet přestane. A tak jsme se ve čtvrtek večer sešli v kempu v Horce. A já byla za tu Sázavu moc ráda. Jednak to pro mě byl nostalgický návrat - v Horce začínala moje první voda bez dospělých (pravěk - tuším že to bylo v roce 1997) a jednak jsem byla ráda, že své vodácké umění opráším na tak jednoduché řece (čti samej volej). Jsem sice velmi zkušený háček, ale jednak jsem na vodě byla naposled před 11 lety a na zadáku jsem jela jednou a to ještě se super zkušeným háčkem na přídi. Ale rozjezd dobrej a příští rok si troufnu i na tu Ohři.

Ve čtvrtek jsme postavili stany a vyrazili do kempové hospody, děti mezitím spokojeně vlály a vůbec nás nepostrádaly. V noci se rozpršelo, takže po uspání dětí byl večírek s lahví rumu v přilehlé vlakové zastávce jak zamlada. V pátek ráno lilo a lilo. Nesnáším auta v kempu u stanů, ale tentokrát nás zachránily. Snídali jsme pod otevřenými kufry aut, děti lítaly v pláštěnkách a holinách v kempu a čekali jsme na jedenáctou. Ta totiž jak známo rozhodne, ale hlavně nám po jedenácté jel vlak nahoru do Chřenovic, kam jsme měli objednané lodě. A opravdu úderem jednácté přestalo pršet. V Chřenovicích se nám povedlo otevřít hospodu, takže pivo, limo, párek, převzali jsme lodě, sestavili posádky, provedli instruktáž a mohli vyrazit. V instruktáži jsme děti poučili o všem, co by vodák měl vědět: zdravíme se "Ahoj". Loď řídí zadák, uprostřed sedí porcelán a na přídi je háček. Ten má být blbej a silnej a za všechno může. Co je to koníkovací šňůra, souloď, kdo drží loď a jak se drží pádlo. A jelo se.

Řeka celkem tekla, děti nadšené a my taky. Já jsem se, milý deníčku, trochu dojímala, že na přídi mi háčkuje můj syn a mile mě překvapilo, že jeho pádlování už je znát, že už to není jen míchání vody. Tonda se své role háčka zhostil velice zodpovědně a s nadšením plnil všechny háčkovské povinnosti - držení lodě, hlášení překážek na trati apod. Závěrečný volej už byl teda trochu navíc, ale aspoň budou vědět, čeho si na vodě vážit.

V kempu se velké holky rozhodly, že se musí vykoupat a Hanička mi oznámila, že jde taky. Než jsem se vzpamatovala, dítě plavalo s brýlemi za velkýma holkama. V půlce řeky jsem ji otočila zpátky, ale i to bylo pozdě. Voda byla studená a Hanička stihla jen přidušené "mami" a už z ní čouhaly jen oči, nos a brada. Takže mi nezbývalo než pro ni skočit. Aspoň že jsem byla pořád v oblečení do lodi...
21.6.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 2.7.2020. Počet zobrazení: 25

Komentáře