Děti rostou, a tak se občas i nějaká ta "adult" akce urodí. Po letech slibů se kamarádka rozhodla skutečně realizovat hru No Pasaran. Přihlášení rozdělení na dvě poloviny, z nichž jedna má za úkol se v přestrojení dostat přes vymezené území Prašná brána - Můstek, vč. přilehlých ulic a druhá polovina se jim v tom logicky snaží zabránit. Dva termíny, obě skupiny se v rolích vystřídají.
Na první termín vyráží Míša a byla jsem ráda, že po příchodu domů své alter ego divného Poláka smyl a oholil. Já tou dobou už dávno spala, takže jsem se ráno probudila zas vedle svého muže, jak ho znám.
Druhý termín byl můj. Lilo jak z konve, zima, vůbec se mi nechce, ale nedá se nic dělat, nemůžu oslabit tým. Za pomoci formule "mám tě, pojď se mnou" doprovázené plácnutím po zadku jsme odchytili téměř všechny protivníky a zmrzlí a zmoklí jsme se sešli dole na Václaváku. Já jsem tedy zjistila, že nemám dost kuráže se na podezřelé kolemjdoucí vrhnout ani dost fantazie změnit svou vizáž k nepoznání, ale zahušťovat kordon můžu a když se pak jde do hospody, tak proč ne.
Tentokrát nás z balkánské restaurace v Evaldu vyhodili "už" v jedenáct. Já se těšila, že pojedu domů romanticky vlakem z Hlaváku, když nám zavedli ten nový "flamendrák". Bylo to tak akorát na jedno pivo. Takže velím na "jedno ústupové" do jednoho ze svých kdysi domovských pajzlů - Konviktu v Bartolomějské. Ano, tušíte správně, flamendrák jsem nestihla. A řeknu vám, že když vám i v noci jezdí tramvaje co deset minut, tak jak pak máte přijít domů spořádaně. Poloha v centru, spojení ideální, tak to jsem si ani před sebou ten taxík neobhájila a na Uber ještě nemám aplikaci. Když pajzl jako za mlada, tak domů taky jako za mlada. Nočkou na Kotlářku a pěšky po schodech nahoru na kopec. A v půl třetí už jsem v posteli. Dobré to bylo. Zase nádech.
21.3.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 21.3.2018. Počet zobrazení: 981
