Dostali jsme výzvu, zda nechceme jet s M. a její suitou na Budeč na Svatováclavské slavnosti. Nebyla jsem si jistá, že se mi chce na tak masovou akci, ale nakonec jsem naznala, že je mi to trochu jedno a když mi to někdo celé vymyslí a zorganizuje, tak proč ne.
Ráno jsme tedy s 15 minutovým zpožděním nasedli na Cyklohráček (bohužel ne na Cibulce, ale na Smíchově, protože na celém Semmeringu je až do konce roku výluka) a jeli do Zákolan. Tady jsme pod záminkou, že necháme přejít ten dav, akci zahájili v místní velmi příjemné hospodě a když dav nepolevoval, zařadili jsme se do proudu a stoupali na Budeč. Lidí bylo poměrně dost, ale ještě se to dalo. Děti si ve velmi povedené dílně za pomoci prefabrikovaných dřevěných odřezků, hřebíků, korálků a kožených zbytků vyrobily hračky, které si pak i nabarvily a projely se na ručně poháněném kolotoči. Shlédli jsme průvod Sv. Václava, dali jsme si něco k jídlu, samozřejmě zmrzku a s chutí jsme opustili třeštící hradiště. Příjemným podzimním sluníčkem jsme zvolna vyrazili na Okoř, kde jsme se zastavili na pivo a džus v hospodě pod hradem a odtud jsme příměstskou linkou dojeli na Veleslavín.
A protože jsme si to s M. nestihly všechno dopovědět, tak jsme dohodli večírek u nás. Cestou jsme se ještě zastavili pro pizzu a víno, děti se rozprskly po bytě a celé šťastné, že už nikam nemusí, si spokojeně si hrály a v devět šly celkem bez protestů do postele. A my jsme si dali (později samozřejmě už jen daly) příjemný večírek s vínem, hudbou a chytrými řečmi
J. musel brzy ráno do práce, a tak nám tu zůstaly "viset" Monika s Bětkou a volná sobota. Holky mají neprochozenou permici do ZOO, a tak ač sama ZOO opravdu nerada, nemajíc lepšího nápadu, svolila jsem. Hanička samozřejmě nadšená, že jdeme na zvířátka a já to s doprovodem taky budu lépe snášet. Tonda se zas vyjádřil, že chce do Zemědělského muzea a Olinka trvala na tom, že půjde s tatínkem. Takže já jsem z toho vytežila luxusní dámskou jízdu, ale i objektivně musím konstatovat, že ZOO s Olinkou by nebyl dobrý nápad.
Dav v ZOO je celkem přiměřený, mj. i proto, že přijíždíme přesně v poledne. Musela jsem uznat, že ZOO je příjemná, lachtaní show byla zajímavá, ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že ta zvířata, ač mají úžasné a krásné výběhy s co nejpřirozenějším prostředím a skvělou péči, nijak zvlášť šťastná nejsou. Zejména ta, která mají v přírodě teritorium několik desítek kilometrů. A ani "záchrana druhů" a vědecké bádání mi ten disneyland neospravedlňuje. Ale Hanička je spokojená, s Bětou si hrajou na medojedy, tak se netrýzním.
Monika je zkušená návštěvnice, a tak správně odhadla, že autobusy ze ZOO kolem čtvrté odpoledne budou očistec. Svezly jsme se tedy tím slavným přívozem, který pendluje místo zřícené Trojské lávky, a vzaly to ještě přes krásnou a klidnou část Stromovky a jedno hřiště do Bubenče. Tady jsme se rozloučily, my s Haničkou jsme sedly na autobus na Hradčanskou a Monika s Bětkou šly na Podbabu na vlak. Domů jsme dorazily po šesté hodině, velmi kvalitně vyvenčeny.
Druhá skupina si prošla dvě patra expozic Zemědělského muzea, která jsme minule nestihli, projeli se na zrekonstruovaném starém kolotoči a kolem metronomu seběhli na tramvaj. Domů dorazili jen chvilku před námi.
Po vydatném programu jsme v neděli byli rádi, že nikam nemusíme a bez výčitek jsme strávili celý den doma a na zahradě. Na to, že jsem neměla sílu nic plánovat, to byl nečekaně akční a hlavně společenský víkend.
1.10.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 2.10.2018. Počet zobrazení: 926
