V pondělí jsme Tondu odeslali na školu v přírodě. Tonda z toho byl viditelně nervózní, my jsme se aspoň snažili, aby to na nás vidět nebylo. Večer jsem přemýšlela, jestlipak už spí a zda se nebojí. Ráno jsem si řekla, že první noc bývá nejtěžší a má ji za sebou. Druhý večer už to bylo lepší a ve středu jsem si úplně oddechla, že už je v půlce, nikdo nevolá, takže to dá. A já taky.
Paní učitelka za celou dobu napsala jen v pondělí, že v pořádku dorazili a k prvnímu obědu že je svíčková. A pak až v pátek, v kolik dorazí ke škole. Naštěstí. Žádné zprávy - dobré zprávy.
No a pak byl pátek. Z autobusu vystoupil strašně velkej a samostatnej kluk. Asi potřebuju takovéhle zřetelné předěly, abych si všimla, že je zas o něco větší. My matky jsme totiž většinou strašně nechápavé.
15.4.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 15.4.2018. Počet zobrazení: 838
